Říčka

ŘÍČKA

Na loučce pod hůrkou

z mokřadu malého,

vine se potůček

do lesa tmavého.

Kde je les černý,

kapradím zarostlý,

pádí si potůček

před zraky ukrytý.

Náhle se v temnotách

objeví světlo,

potůček přeskočí

na louku letmo.

Ze strání uhání

v údolí malebná,

sluncem prohřátá,

senem voňavá.

Před vískou potká se

s říčkou bublavou,

své proudy propletou

v hladinu modravou.

 

Na říčce chlapci si

v proud loďky vkládají,

která dnes vyhraje..?

dychtivě hádají.

Často tu sedává

dívka smutná,

ztratia milého,

nic víc nemá.

Prosívá o pomoc

vodu i nebe,

chce si snad říčko

vybrat tebe....?

Další den nepřišla,

místo je prázdné,

lidé si vypráví 

o vodě zrádné.

 

Ty přec však nejsi zlá,

má říčko bublavá.

To lidi zrazuje

láska marnivá

---