Zrzečka z Neoluxoru

Vržeňátka páteční noci

Milenci se k sobě stulí v kině, opilci budou zas nalézat libost v močovině. Až k půlnoci jedni i druzí půjdou tou samou ulicí, zadívají se na sebe stejně smutnými pohledy. Neboť ať milenci, nebo opilci, všichni jsme jen světu nešťastná vržeňátka. A ve smutku není vrchu.

Ve čtyři ráno

Daleko za mrakodrapy Pankráce se už trhají mraky východu. Čtyři ráno. Ulicí se vrací mladá žena, uplakaným hlasem do telefonu řeší milostný vztah. Dotyčný jí cosi vyčítá a ona ho ubezpečuje o své svatosti. Pak zas ona vyčítá jemu, že přece věděl, že jdou na loď. A ve sluchátku docela určitě zas on vede svou obhajovací řeč. A tak pořád dokola. Útržky milostného diskursu, o kterém Roland Barthes napsal celou knihu. A z kteréhosi bytu do ulice duní chrápání. To je diskurs postmilostný. Za tím oknem už nikdo nikoho o ničem nepřesvědčuje. 

Endorfinové loužičky

Ponořeni do cicmání, ti dva na zastávce v Starých Hlubočepích nemají o světě zdání. Až autobus, tedy jízdní řád, je vytrhne z té endorfinové lázně. A oni ještě celí mokří nastupují a na sedadlech po nich zbudou loužičky. Řidič je setře Pod Děvínem a labužnicky pak k hadříku přičichne: Ano, voní endorfinem! 

Rusá pestřice  v rytmu disco

V uších má music a ta se jí řine tělem nahoru dolů. Rusá pestřice v autobusu. V jedné ruce ajfon, v druhé sladké frisco. A tak klape nožkama v rytmu disco. Prsty hbité, nehty růžové, jako by říkala: Jen hleďte, mužové!

Gastro porno v Náplavní

V Náplavní se schyluje k obědu. Chlap má maso vztyčené na špejli, rozvoněné do okolí. A jak je to maso vztyčené a pevné, nedá to ženě u stolu a ihned ten kus flákoty fotí. Není to ale už tak trochu porno?!

Zrzečka z Neoluxoru

Zrzečka z Neoluxoru. Musela si jít zakouřit, kdo to má mezi všemi těmi knihami taky celý den vydržet… A tak potahuje z cigarety tenké jako ona sama a nechává na chvíli knihy regálům. A stojí na plácku pod ohromnou otočnou hlavou z kovu. Je to Kafka.