Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seGrahamova ulice
Autor
VeronikaJ
Grahamova ulice
Na Grahamově ulici bylo prázdno. Nikde ani živáček, jen sem tam přiletěla na cestu vrána, zobla si pár popadaných drobečků a zase odletěla. Temná ulička byla vždy místem, kde nikdo nechodil a zvlášť to platilo o vánočních svátcích, které byly v tuto dobu plném proudu. Každý ulici přehlížel, jako by tam ani nebyla. A tak zesmutněla. Všechno kouzlo, které ulice mívají, z ní vyprchalo. Byla stará, šedivá, špinavá a oklopená popraskanými zdmi.
Teď se ale všude, a to nejen v ní, nesl klid a ticho. Společně tito dva přátelé putovali městem. Ticho pohlcovalo vše, co jen mohlo a klid šel pomalu za ním. Když vstoupili do Grahamovy ulice, zůstali oba stát. Ticho tiše koukalo kolem sebe, když procházelo kolem starých popelnic. Tolik nepořádku za celé svoje bytí ještě nevidělo. Pohlédlo na klid, který se klidně loudal vším tím harampádím.
Najednou klid dostal nápad. Podíval se na ticho, které na něj stále zíralo a bylo vidět, že i ono uvažuje nyní stejně. Když se oba nechali naplnit tou skvělou myšlenkou, která je napadla, tiše a klidně se odebrali zpět na osvětlené náměstí, kterým už dříve oba procházeli. Rozhlíželi se po domech, které tvořily hranice náměstí. Všude se svítilo a z oken zářila vánoční pohoda a z obrysů dětí za okny sršela radost. Ticho uvidělo jednu z radostí procházet se společně s pohodou po náměstí kolem laviček. Kývlo na klid a po tomhle gestu se oba odebrali za nimi.
Radost s pohodou se na ně přátelsky usmívaly. Ticho bylo ale velice nedočkavé, a tak svého kamaráda požádalo, aby novým přátelům oznámil jejich nápad. Klid jim vše pověděl, a protože se nápad zalíbil všem, vydali se ke Grahamově ulici. Když přicházeli, pohoda přidala do kroku a radost si to hnala za ní.
Okamžitě věděly, co mají dělat. Proháněly se špinavou a šedivou ulicí tak dlouho, dokud nebyla čistá a pěkná. Omítka na zdech byla znovu bílá, všechen nepořádek zmizel a ulice se rozzářila. Měla zase radost. A stejnou radost měli všichni čtyři přátelé. A v Grahamově ulici už nebylo ticho a prázdno. Pobíhaly na ní děti se svými novými vánočními dárky, jejich rodiče se po ní procházeli a společně s nimi i láska. Ulice nalezla své kouzlo, které tak dávno ztratila.
6 názorů
Tahle vánocní povídka v parném létě možná trochu překvapí námětem, ale nemohu říci, že by (mě) oslnila. Přijde mi tak nějak prázdná a vánoční atmosféra (možná kvůli zveřejnění v létě) na mě taky nezapůsobila. Omlouvám se, snad se najdou lepší čtenáři.
P.S. Dává-li tomu název nějaký smysl nebo souvislost s něčím obecně známým, pak se řadím k těm, kteří nepochopili.
veroniko, v pohodě - třeba se ti některý postřeh bude hodit, až budeš mít s některým dílem vážnější úmysly
... vidím snahu o poetično, ale nějak netuším, co tím chtěl básník říct světu....
Jako maličko tajuplný vánoční minipříběh bych to schroupnul, ale nelíbí se mi tam ta linie, že ta ulice ke svému znovuzrození přišla tak nějak bez vlastní zásluhy. A pak jednu technickou poznámku - beletrii v žádném případě nerovnej na střed - a raději ani poezii.