mé panenky

příchuť smrti

 

zvukotěsné město

pod pokličkou

jako vtipná kaše

 

ukradla jsem smích všem

klaunům

 

stejně je to jen přetvářka

přetvářka noci

 

a v mramorovém vzorku

nacházím svůj dech

 

havrani se slétají

tuší pach smrti

rozpadám se v kousky

svého jména

 

...

 

 

bouřky

 

samorost slunce

křivolakatí se na pomezí

zavřených očí

 

v objetí pár plyšáků

neb nikdo jiný nemá ..

 

čas, víru

 

v puse příchuť čokolády

 

mám ráda bouřky

jen tak trochu – poslední nádech

 

proč by nemohlo uhodit..

chci být dvakrát mrtvá

 

 

 

mé panenky

 

nevím, jak začít

..vlastně nikdy to nevím

limit je nebe

 

atmosféra – dala by se krájet

jako Rákosníčkova mlha u jezírka

 

možná nejsem čitelná

možná jsou má slova zbytečná

 

sklo poraněné dechem

svlékla jsem odvahu

se na cokoliv ptát

zapomněla jsem plakat

 

jsem hudba bez nápěvu

a čekám, až mým panenkám

někdo přikreslí ústa

 

možná jsem se chtěla zeptat

právě na to

 

(kam zmizely výrazy všech těch tváří?)

 

 

 

jehla v kupce sena

 

nezvěstná v kupce sena

- nevěšte plakáty v ulicích

nikdo důležitý se neztratil!

 

můj svět existuje i v seně

v tom malinkém očku jehly

 

vem svíčku a zapal

a na dně zůstane

žhnoucí.. trochu zčernalá

 

podzimem podepřená nálada

s pihou na levém víčku

 

sypu si popel na hlavu

 

 

---