Ranní

Nevím, prostě je to dílo okamžiku... Reakce na rozhovor s kamarádkou, kde vzpomínala na ne zrovna šťastný vztah. Cestou domů mě napadlo zrovna tohle a nějak jsem neměl potřebu to rozvádět více. Chápu, že je to laciné, ohrané a krátké.. Ale když se nad tím zamýšlím, tak přeci i 100x stejně použitý rým může vždy vyjadřovat něco jiného? Nebo se pletu? Vždyť malíři krajinek taky nikdo neřekne, že malovat strom a kopec, vesnici, nebo louku je ohrané a již 1000x použité a tak ať namaluje raději něco jiného, nejlépe abstraktní změt čar a puntíků, aby si tam každý mohl vymyslet, co tam vidí :-) Děkuji za všechny reakce, diskuse je super a jsem rád, že jste i přes krátkost věnovali svůj čas komentáři. Děkuji, zkusím si z toho něco vzít..

chybné je pokoušet se být Shakespearem, ty mluvíš ve smyslu "jsem obyčejný člověk, snažím se to říct po svém" ano to je výborné, ale přesto vychází pokus o Shakespeara: věčná láska, krev a vrásky, to není "obyčejný člověk" nýbrž básnická póza  Říkáš to správně, ale opravdu se toho drž.

a není význam slova "volnomyšlenkář" v tom, že dává svým myšlenkám volno?

ok, ok, ok, skutečně si piš, co chceš, od toho tu tento server je (mám pocit, že volný verš ti sedí víc).

PS.

Jen nechápu, co je volnomyšlenkářského na to, když se rozhodneš použít tak zprofanované rýmy - a navíc ještě na tak miniaturním prostoru, kde o to více bojí do očí a drhnou v mysli? To přece není volnomyšlenkářství, ale obyčejné lajdáctví. Nebo myšlenková lenost :-)

V pořádku, jsem rád za odezvu. Věř mi, že bych se rád posouval kupředu, ale přiznám se, že mám obavu z toho, že když mě něco napadne a hodím to na papír a začnu do toho moc zasahovat, vznikne mi z toho kočkopes... Vím, že se to v poezii asi moc nenosí, že je lepší dnes nechat vše na čtenáři, ať si v díle sám vybere a představí co chce, ale já vždy ,,tvořím,, kolem jasné myšlenky a potřebuji, aby to, co píši, mělo nějaký děj, nebo konkrétní myšlenku a sdělení.. Asi jsem moc přízemní na to, abych tvořil něco abstraktně. A už třeba to, že se snažím dodržet rytmus u svých nových věcí, mi kolikrát přijde krkolomné. Asi je to vážně tím, že mám málo načteno a musím si často hodně pomáhat, místo aby se slova sama v hlavě přirozeně skládala ... Proto chápu, že ve srovnání s opravdovými básníky, vám musíme my, volnomyšlenkáři, působit opravdovou, hmatatelnou bolest... Ale úmysl to není :)

Nemluvím o žádném prznění jazyka, to ani v nejmenším, mluví zde o absenci touhy vzdělávat se v rámci poezie a házet zde vše, co mě napadne. Nic ve zlém

sir Ravenwolf, pekne si to vyjadril, dovolím si povedať, že aj za mňa, ď. :)

Děkuji ;) Já naprosto chápu, že musí být strašné stále dokola číst to samé, stejný obsah, stejné slovní permutace, stejné myšlenky... Oceňuji a respektuji, že mi k tomu někdo zkušený napíše bez servítek za co to stojí a co si o tom myslí.. Jenže bohužel, nejsem Shakespear, nebo Poe, abych měl jejich vytříbený cit pro ohýbání slov a ještě k tomu perfektně podal čtenáři příběh, který mu vezme dech. U mě je to tak, že své psaní beru pouze jako prostředek k uvolnění určitého vnitřního já.. Bohužel neumím malovat, zpívat, ani  psát ;) ale to psaní mi přijde nejpřirozenější a cítím se dobře ( asi na rozdíl od zkušeného čtenáře) když to ze sebe dostanu a myšlenka se nějakým způsobem zhmotní... Omlouvám se všem, pro koho jsou mé věci utrpení. Nedělám to s úmyslem poškodit a zprznit český jazyk...

W., človeku, čo má veľa načítané, to zjavne znie strašne otrepane, no takému ako ja, čo o poéziu zavadí len z času na čas, to celkom pohladí ucho aj myseľ :)

Chápu, chápu.... Ale prostě to bylo tak nějak spontání...... Nebyl to záměr. Prostě jen okamžitá, bezmyšlenkovitá, proklamace :D

lásky/vrásky a prve/krve bylo v v poetických dějinách dodnes zrýmovano přesně 115 690 788x

před pár týdny jsem se to snažil pomoci jak přistupovat k vázaném verši. Komu není rady atakdál