Písmák Pravda kočičí
Na okením parapetu,
v podvečerním šeru, sedí kocour.
Dívá se dolů na ulici,
jak se ve světle lamp míhají lidé.
Hodina mezi vlkem a psem
V prázdnotě myšlenek opřen o kamennou zeď hledám pravdu, zatímco mě od nohou zžírají mravenci. Kolik vody odteklo a kolik dohořelo svící za tu chvíli.
Nic.
Jen soví povzdech a ticho v mé hlavě mi napovídá, že jsem ještě součástí světa.
Crépuscule Paris
V centru krásné Paříže,
SI nastolí řád a kázeň,
muže přibijí na kříže,
ženám dají horkou lázeň.
Bubny a květiny
,,Válka za mír. " to je vážně krása,
když z plakátů se s pompou hlásá.
Však, když se začnou plnit hřbitovy,
kdo ohled bere na vdovy.
Budoucí
Nebe si navléká flitrovou košili,
stále dokola dnes jako kdysi,
lidé se dál svou mocí opíjí,
AI nám vydává sebrané spisy.
Vinná
Chtěl bych psát dobré básně a pěstovat ušlechtilé víno.
A ve svitu zapadajícího slunce své ženě dolévat poezii do sklenice a o víně recitovat, dokud by nás noční chlad nepostrčil k milování.
Smůla, lisovat víno nedovedu a místo básní dělám kaňky. Tak kupuji od cizích.
Kouzelnická
Kouzelnická
Já chtěl bych změnit Svět,
jen prostřednictvím vět.
. hned.
Novodobá
Viděl jsem ženu,
na rohu stála,
za sebou stěnu,
na mě se smála.
Pálící
Babička mi vždycky říkala :
,,Nehraj si s ohněm. Spálíš se. "
A schovávala přede mnou sirky i svíčky.
Tak jsem si začal hrát s děvčaty.
Ztracená
Zrcátko na mezi,
ve slunci se vzhlíží,
z palouku ztráty a nálezy,
když věk dospělý dívce se blíží.
Bohémská
Na křesle koženém,
Hamlet mě zpovídá,
do hlavy řemenem,
neštěstí do piva.
Nechtěná
Nechtěná
Horká krev klokotá temnými tubusy lidského metra,
myšlenky se jako vyrušené hejno much rozlétají do dálky,
požár zapalujících se lýtek se snaží uhasit vlhké dlaně
Narozeninová
Jaro již v léto přešlo a i to je v plném proudu,
a s obavou na zvýšeném čele čekám,
kdy první listy prozradí,
že podzim na dveře již klepe.
Vyznávání
V podvečerní hodině,
za severního větru,
vrací se muž k rodině,
ve svém potrhaném svetru.
Viva la Republika
Je mi smutno v této zemi,
duši mou zastínil těžký mrak,
co možno je, nelíbí se mi,
když premiér může být lhář a Stbák.
Chtíč
Tam pod sinalou oblohou,
sami, za potlesku deště,
dvě těla co již nemohou,
dvě duše, co chtějí ještě.
Miluji
Miluji vítr.
Pro jeho nespoutanost a sílu.
Miluji mraky.
Pro jejich monumentalitu a fantazii.
Herecká
Utopen v otevřenosti,
a ztracen v samotě,
sám se sebou dnem bloudím,
abych se v noci hledal.
Koncentrační
Mlžný opar kolem domu,
ovoce v sadu na zemi hnije,
tráva vrostlá do korun stromů,
zdali tu kdo ještě žije.
Synarchie
Na kameném náměstí,
ve špíně a prachu,
bez výčitek a beze strachu,
najatí herci hrají hru na svobodu.
Zvrácenost naděje
Dnes vsadím si lotynku,
jistě budu mít štěstí,
vždyť ztratil jsem holinku
a dostal i pěstí.
Májová romance
V setmělém lese,
vzdychání v dáli,
to muž touhou se třese,
oči dívky se bály.
Boží soud!
Pod blankytnou oblohou,
si jedni lámou vaz a druzí srdce.
Kdo posoudí míru provinění.
Kdo určí, co je krutější.
Za hranou!
Na hraně propasti,
před krokem do neznáma,
zjistil jsem, že nemám křídla.
A čas se zastavil.
Archa svobody I.
Kdy to všechno začalo. Dost dobrá, ale příliš složitá otázka. Mohlo to být při útoku na WTC, nebo se začátek píše od založení USA. Či snad byl plán připraven už v době, kdy se Ješua nechal ukřižovat.
Ranní
Dnes stejně jako prve,
místo věčné lásky,
zbyla jen trocha krve,
a hluboké vrásky.
Anděl
Dnes jsem spatřil anděla.
Seděl na chodníku s hlavou schovanou v dlaních a mlčel.
Přisedl jsme k němu a s úžasem jsem na něj hleděl.
Mlčel.
Ze života
Mamon dneska hýbe světem,
pryč je čest i láska,
prachy cpeme už i dětem,
jsme zvrácená cháska.
Přátelská
Na zem se snáší kapky deště,
temno a dým zalily kraj,
ty do ucha šeptáš mi: ,,Chci ještě,
ještě chvíli se mnou si hraj. "
Odcházení
Stůj. Počkej chvíli ještě.
Než na cestu se dáme,
chci cítit vůni deště,
ještě času trochu máme.
Zimní
Vyšlehly plameny do noci,
teplo a svit šíří se krajem,
jsem jako kamenný, úplně bez moci,
když spolu potmě jak prvně si hrajem.
Skvrna
Na stěně skvrna.
Kdo tě tu nechal.
Snad deště vlna.
Snad muž co spěchal.
Vtělení
Zem kolem se krví barví,
já varoval tě předem,
scházejí se brouci, larvy,
boj o tě bude sveden.
Ďáblův čas
Době dnešní Ďábel vládne,
duše naše svádí,
víc než jindy má to snadné,
vždyť ho máme rádi.
Pohrobek
Tvůj pán si tě v boji žádá,
to posel přijel tobě říct,
jen tobě svěří svoje záda,
když nepřátelům má jít vstříct.
Řeka života
Bílá řeka z nitra teče,
plná života a přání,
můžou za to malé křeče,
když tělo nad tělem se sklání.
Arogance Boží
Na hranici nicoty, oddáváme se neřestem čekajíce, že Bůh nám při svém milosrdenstvíodpustí. Pak zklamaníJeho nedochvilností umíráme, zbaveni svéhoJá, aupadáme v zapomnění. Co většího může být, než lidský duch, a co menšího je, než člověk sám.
Pravá tvář milování
Milování, má krásná paní,
není jenom o sexu,
je to často o hádání,
a stání fronty v Tuzexu.
Králostrach
Od severu kohout letí,
strach se na kraj snáší,
žere muže, ženy, děti,
živé ve snech straší.
Osudová
Dva rytíři v lítém boji,
pro polibek paní své,
každý z nich se smrti bojí,
v téhle řeži osudné.
Mramorová
Vítr si hraje,
v korunách stromů,
mé srdce taje,
před jedním z domů.
Pohřební
Jak stádo ovcí se k propasti dereme,
kde s posledním krokem se v pohřební průvod měníme,
však žádný smutek se nám v očích nezračí,
a ni tváře slzami skrápěny nejsou,
Času tok
Ač duše v těle tíhou hyne,
a srdce silně svírá žal,
čas si i dál kolem plyne,
a voda v řekách teče dál.
K-anální
Proč nadáváš mi do blbečků,
aza vztahem naším děláš tečku.
Snad že šoup sem ti ho do zadečku.
Eroze
Z mohutných řek,
jen vyschlá koryta zůstanou,
nedobytné hrady se v hromádky kamení změní,
lidské bytí se v prach promění,
Očistec
Každý vnímá postup času,
Vědomě či tuší,
Každý vžití ztrácí krásu,
Ač předtím mu to sluší.
Jsi....
Jsi pro mě královna,
jsi pro mě paní,
já jsem princ bez jména,
co se před tebou sklání.
Epitaf
Tělo v prach se změní,
úsvit tmou se stane,
zbývá nám jen snění,
však i to ustane.
Sbohem Lilith
Seděl jsem v křesle u okna a nejednou někdo zaklepal na dveře. Řekl jsem jen ,,Dále. a *** vstoupila. Její hnědé oči mě okouzlili natolik, že jsem nevnímal, jak plyne čas.
Duše
Jako hladina vody na rybníce,
kterou hladí něžný vítr,
tak rozechvělá, tak živá,
je podoba mé duše.
Cesta
Slunce zašlo,
vyšel měsíc na oblohu temnou,
a já v lese,
jen ta tma tu byla se mnou.
Mysloskop
Večer, vždy sám,
ocitám se ve víru myšlenek
a s prázdnou hlavou ptám se sebe
ano, či ne,
Příběh nás dvou
Sedíš v té své zakouřené místnosti. Sedíš a doutník už tě začíná pálit v prstech. A ta nedopitá láhev ginu na stole. Jen pohled na ní ti zvedá žaludek.
Košile od tebe
Rudá tečka na bílé košili
pak poslední záblesk v očích
a už jen tma a zima
strašná zima ochromující tělo
Láska a nenávist
Ó lásko, přoč jsi mi jak Ikarovi křídla dala,
proč mě s tebou čeká stejný osud jako jeho.
Vždyť světlo a jas, které vemně rozžehlas
oslepuje mé oči a obraz té či oné
Svět
Nebe. Pod ním kopa hnoje který smrdí, prolezlá brouky a červy, hnije si ve svém spěchu dál. Čím více smrdí a kazí se, tím více havěti k sobě láká. Jak málo stačí drobotině ke štěstí a radosti ze života.
Poznání
Občas ptám se zas a znova,
co na Světě je úděl můj,
hledám v nitru správná slova,
neznajíce osud svůj.
Král je mrtev...
Slunce na zem prudce pálí,
na nebi mraku není,
jen polnice jsou slyšet z dáli,
a vnímáš země chvění.