Kdysi

Kdysi, když svět byl ještě mladý,
lidi žrali opice a opice zas hady.
Když barbar honil barbara a barbarka zas barku,
děti hrály si jak na dvoře, tak s ostatními v parku.
Kdysi, když svět byl ještě pod vodou a nad vodou se žilo
a šukalo se pro radost a u toho se pilo.
Z významu svůj význam, ty časy dávno pozbyly,
ve skrytu svých domovů se i brouci radši poblili.
Dnes všem jde jenom o prestiž a peníze a slávu
a drogy berou teenageři a nemyslím tím trávu.
Tenhle svět jde do sraček, lidi jsou fakt slepí,
ze střepů svých životů své životy zas lepí.
Já nebojím se delfínů, ani ze smrti strach nemám
a štěstí, co jsem dlouho hledal, teď nikomu už nedám.
Jen bojím se, že na hlavu mi jednou spadne nebe,
to však je nic, když pomyslím, že ztratím třeba tebe.
Když nádor můj mě nezabil a když jsem tady tedy dospěl,
říkám si fajn, dobřes žil a kdekomu jsi prospěl.
Není třeba brečeti, když mléko se ti rozleje
a podívej se na druhé, co jen chtěj a žerou pomeje.
Je mi asi jedno už, co na mě čeká někdy, dále,
vím jen, že mě nemine tanec na královském bále.
Tančit budu se smrtí a valčík to snad bude
a doufám, i když malinko, že aspoň vzpomínka tu zbude.
Nakonec vám řeknu už jenom jednu věc:
Polibte mi prdel a zavřete svou klec…