Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Poznám

24. 08. 2016

576

Autor

MAJKL65

Jak na sklizeném poli mi ještě ležet zbývá
když jeřabiny v očích nám chvílí rána zrají
a v Kristových ranách sůl k chlebu stále mívám
a hnízda ze stromu, který je stářím planý.

Než den mne sejme z kříže mé noci a mé touhy
a navrátí mi ze psů mou duši, v kterou věřím
pak učiní mé tělo mít stín k večeru dlouhý
a čas, který mi látku vteřin na šaty měří.

A věčná je má hlína a mlha magnolií
jež za podzimů padá shůry jako hvězda
však osvětlí ti tváře jak záblesk galaxií
já jako tady zase tě v jiném světě poznám.

5 názorů

občas super obrat, chtělo by to trochu proškrtat v podstatě o ty části, kterou jsou napasované, aby to byl vázaný verš ... nech to nevázaně :-)NAPŘ.: a navrátí mi ze psů mou duši, ~~v kterou věřím~~ pak učiní mé tělo mít stín ~~k večeru dlouhý~~ ty škrtlé části jsou obsahově úplně zbytečné ....