nebytí

bez prologu...

červená

 

co tě mám říkat

odešla!

 

smím se zeptat proč?

 

jediné východisko

rozhodla se sama

a červená ozdobila

její odchod

 

nikdy jí nikdo neřekl

že je důležitá

 

---------------------

 

je příliš málo lidí

kterým by(ch) chyběla

 

 

křivky

 

chytila jsem odrazem

pohled nahé figuríny

..zapomínám na obyčejné

 

hrany se většinou setkají

v průsečících života

zprvu nesmělých

 

i jedna asymptota protne druhou

nikoliv však hyperbolu

 

budeš-li chtít

můžem si hrát na křivky

lehce deskriptivní

trochu zahnuté

a málo pravděpodobné

 

...

 

nebytí

 

zamknula jsem sebe

v útulné cele

jedno okno, jedny dveře

jen my dvě

Jane a Jenny

 

smím se tě na něco zeptat?

proč život, proč osamělost?

 

je samota fér?

 

limit je nebe!

jenom sama jsem v bezpečí

(rozdrásané ruce korunovaly

její výpověď)

 

a ze zápěstí zvolna odkapávaly

červené slzy...

 

 

 

 

 

---