V usnulou hodinu

Sdílení dojmů a banalit

Je 7 hodin 20 minut ráno a z rozhlasu hlásí, že jistá žena rozluštila tajemnou knihu z 15. století. „Důkazy ale nepředložila, prý jí to máme věřit,“ dodává docela vážně redaktor. A pak už posluchače vyzývá, aby hlasovali o „nejlepší hlášku z Járy Cimrmana“. Ve zprávách nedlouho poté zvou do Plzně na „vědeckou roadshow“, kde se divák dozví třeba i to, jestli bankovky hoří. Ten formát nápadně připomíná jistou sociální síť: sdílení dojmů a banalit. Kdyby Evropa2, ale Český rozhlas?! 

Čučkolapka

Ten výstřih je dokonalá čučkolapka. A ona to ví, i když se usilovně tváří jakoby nic, jako že je jen hic. Večer pak pod sprchou smyje z prsou všechnu ulepenou touhu, navlékne se do noční košile až ke krku a docela krotce ulehne vedle svého chotě. Ten neřekne a neudělá nic. Pomyslí si: kdyby tak aspoň ztratil slovíčko „kotě“… 

Vychýlený smích

Z podchodu se ozývá vychýlený smích, to prsatou blondýnu pobavilo slovo hřích. A čůrkem jí ten smích teče z narudlých úst, je jako chrlič z gotického dómu. Bojíš se?

Ohrožený druh

Je ohrožena ze všech stran a podle toho se i tváří. Jak jde Vodičkovou, špulí rty nad každou překážkou. A málo platné jsou všechny pojistky demokracie, teplé září i do bezpečí bílý kruh, ta dívka nepochybuje: je ohrožený druh!

Na přelomu sezóny

Uvykáme rychlým soumrakům a stojí nás to náladu. Zabráni do sebe jedeme tramvají, navzájem si neznámí, ale na jedné lodi přelomu sezóny. Září už nás bere létu.

V usnulou hodinu

Paneláky ještě svítí posledními okny do půlnoci. A tamhle za jedním, pod lampičkou v tuto usnulou hodinu dva lidé zvažují, zda mít rodinu. Zatím mají jen kuráž a hypotéku. A tak si povídají, až z řečí vyrůstají plány, a pak hasnou prostou únavou a jsou z nich sny. Ty jim nikdo nezúročí a nezabaví.