Osudové setkání 1913

první dojmy

Ladislav Větvička.

Možná ho znáte jako blogera na idnes. Však je taky několikanásobným blogerem roku. Svérázný severomoravský bard, gurmán, cestovatel, břitký komentátor aktuálního dění. Laďa Větva.

Ale asi ho neznáte jako spisovatele. Dokonce spisovatele sci-fi.

Ona se tedy ta jeho kniha žánrově zařazuje dost těžko, tváří se trochu jako historická studie, trochu jako historická fikce, trochu i jako reflexe dnešního světa. Od všeho trochu, dobře promícháno, okořeněno, mohl by z toho být guláš.

Ale není.

Na začátku posadí autor ke stolu vídeňské kavárny malíře, filozofa, revolucionáře a profesora. Píše se leden 1913, ti muži se klidně v té době ve Vídni potkat mohli. V kavárně se vedou řeči, vzhledem k rozdílnosti povah jednotlivých aktérů je debata místy hodně vzrušená. Čtenář se doví mnoho z dobového koloritu, z politické situace té doby, z vizí, které se rodí. Někteří členové stolní společnosti se stoupajícím množstvím vypitého alkoholu zvyšují i svou slovní agresivitu. Překvapují brutalitou svých úvah, překvapují ale i pozoruhodným přesahem do aktuálních témat současnosti, přestože se stolní diskuse vede před víc než sto lety.

Autor využívá toho, že dnes můžeme vědět, jak vize tehdejších diskutérů dopadly. A může projektovat některé jejich myšlenky nebo situace i do poloh, které jsou ve skutečnosti jen velmi málo pravděpodobné. 

Malíř, filozof, revolucionář a profesor nejsou nikdo jiný než Hitler, Lenin, Stalin a Masaryk. Právě tato zdánlivě nesourodá čtveřice, a to nesourodá nejen názorově ale i věkově, jejíž setkání u jednoho stolu v kavárně se může zdát velmi nepravděpodobné, umožnila autorovi rozprostřít před čtenářem pestrou názorovou mozaiku. Zatímco Lenin se Stalinem už v roce 1913 mají své socialistické vize celkem jasné, Hitler teprve začíná nabírat politické síly a Masaryk, tehdy poslanec rakousko-uherského říšského sněmu, se snaží, i když často marně, diskusi korigovat svým humanistickým pohledem.

Najde se i pár zdánlivě komických momentů, například to, že na konci debaty se už osamocení Hitler a Masaryk domluví, že kdyby Hitler byl hlavou Říše, určitě nenapadne Masarykovu zemi za jeho (tedy Masarykova) života, nejdříve tak rok poté. Kdo ví, kdy zemřel Masaryk a kdy Hitler napadl Československo, jen se hořce usměje.

Větvičkova kniha je odvážná. Možná proto těžko hledala nakladatele a nakonec vyšla samizdatem.

 

Ladislav Větvička: Osudové setkání 1913

vyšlo vlastním nákladem v srpnu 2016, 285 stran, první vydání, 666 výtisků

 

 

 

---