nezajímavý den jednoho tuláka

Nebudu psát, co již přede mnou ti sdělili. /T

jj, a nejvíc v soutěži :))))))

to jsem tam měla předtím, přisahám... takže jsme na stejný vlně, teď jsem si to potvrdila :))))

no .. prokletá duše ničí .. ale to já vím, qíčalko, že duše je úplně jinej kabrňák - to jen ten tulák už si oddych, že není... on sám ... ale mohla bych .... ne něčí .. hm, co ty na to básničko?

já se těším z tvé přízně :) jj, podobnost čistě náhodná :))))

Teším sa keď vidím niečo nové od teba agáta. Už praskaj kosti, teče krev, hmm menovkyňa Agatha Christie popri tom malinovka.

Hugísku, furt je něco novýho... dikes

black, možná možná :))))

jojojo...za všechno může Ivana......v hábitu šedém....s mlhou slývá...tulák vnější špínu neukrývá.....však možná kdysi znal.... symfonii č. 5 c moll.......*/***

Agapírko, kdes čmajzla moje curriculum vitae? Ty zlatá muško v rozpukanym světě :-) Máš palec hore do H.

jsem upravila konec - ne, že neví čí, ale už člověka neničí :))  dvojsmysl nebo-li agátovština :))))

díky, že se ti líbí... pořád přemýšlím o duši a jestli je a když je, proč ji lidi nenaslouchaj... hm...  houpačka to má být, protože tam pořád je ta volba,  v uchu skřivan - to je přece báječný .. svoboda, možnost začít znovu nebo tak nějak... s písničkou..

Hmmm, překvapilas...Takový popisný rozjezd, pěkně mírně, vidím toho bezďáka, duše prokletá (to je jasné, jinak by se z toho dokázal dostat, všichni jsou vlastně nemocní) a najednou rup, prásk, kosti, krev, játra....jak Prometheus...a ještě řev. Konečně úleva, duše je volná a ty to zazdíš tím smutkem, že nikdo nikde nebrečí....

Fakt zajímavě napsáno. Připadala jsem si jak na houpačce. Klid, řev, klid, smutek....

Za mě tip jak noha.

A i když je nemám ráda, když smrdí v tramvaji až slzí oči a zvratky máš až v krku, dokážeš je vidět ještě jinak - jako prokletou duši, to se mi moc líbilo.