Onlove

Onlove

„Danielo, letíme vstříc slunci, už jsme mu docela blízko,“ jektal muž. „Měla byste si odložit, bude horko.“ A sám si odkládal a sotva si svlékl košili, už si sundával trenýrky. Daniela Drtinová si náhle nebyla jistá, zda sedí ve studiu internetové televize, nebo skutečně míří kosmickým korábem ke Slunci. „Už jsme jen padesát milionů kilometrů daleko, Danielo, bude vám horko,“ zajíkal se naháč u stolu a divoce na moderátorku gestikuloval, „za chvíli z nás budou jen škvarky.“ A Daniela nevěděla, co si počít, ve scénáři nic takového nebylo, ani kolega Veselovský ji na nic neupozornil. Rozpačitě si tedy začala svlékat halenku, když ale rozepla druhý knoflíček a nechala do kamery zasvítit podprsenku, změnily se v důsledku ženského reflexu náhle její pohyby v striptérčin grif. I ona byla v okamžiku nahá. Host třeštil oči a celý se mírně třásl. „Teď se musíme milovat, brzy shoříme na troud,“ sápal se na ženu. A v tu chvíli hořeli, měl pravdu. A hořeli, byť byli ještě celých stopadesát milionů kilometrů od Slunce, v karlínském studiu DVTV. Byli onlove. 

Státní svátek

Přes dvě patra manekýny v prádle. Dům na Andělu si dopřál pěkný obrázek. Triumph. Je ráno na svatého Václava, i tramvaje jsou sváteční a kolem o poznání méně lidí. Rychlým krokem projde sporťačka. Samý elastan, vlasy dobré z čerstvého vzduchu, široká ramena a na nich batoh, přísný výraz a zadek pro reklamu. Její prádlo ovšem nejspíš nemá kraječku, tak jako to na stěně činžáku. A třeba namísto něj má, o tomto dni, hedvábnou vlaječku. A na tu můžeš přísahat, vlastenče.   

Podvečerní imprese

Ty kočičky se ani nemusely držet a západ z nábřeží by nic neztratil ze své krásy. Ale přidaná hodnota jejich lásky se do účetnictví impresí počítá. Básníci pak vykazují všechny ty položky a někde v pokojíčku si mezitím holky tisknou pusy na nožky.