Večerní kamarádky

K druhé přicházejí maminky

K druhé přicházejí maminky s kluky. Vybírají si z pozdní nabídky bufetu v pasáži, moc toho nezbylo. A muž u stolku na jednu dělá hladové kuky. Asi že má mocná stehna. A tak ji už sledujeme dva. Ona se obrátí na synka, ukazuje na nás a říká: „Dělají kuky kuky.“ A on se po ní podívá, a tak už ji sledujeme tři.

Večerní kamarádky

Natíraly svá těla sopečný prachem. Pak se omývaly v horkém mléce a vkládaly na sebe kameny. Večerní kamarádky. K tomu jim pokojem šla hudba tibetských mnichů, těžká, co se drží u země. I ony svá obřadná cvičení prováděly vleže. Ve světlech bezpočtu svic jejich ňadra vrhala stíny jak chrámové věže. A atmosféru nejitřilo nic, nejméně zvíře jménem muž. Až do chvíle, než u jedné blýskl bludné touhy nůž. 

Svatební

Plzeňskou by měli přejmenovat na Svatební. V každé druhé výloze figuríny v bílé slávě. Tady i oktany sládnou a olovo se mění v květy. Snubní páry jak zázrakem mládnou. A ti lidé na prahu štěstí si mohou vybrat, zda jít cestou zapadajícího slunce k Řepím, nebo na východ k Andělu. Matrikář, ten bodrý rutinér, se jen optá s už píše: K Andělu. Pokaždý vítězí klišé.

V gurmánském kiosku

Ta paní z gurmánského kiosku má velké mandlové oči a taky zadnici má mandlovou. A lehce ustaraný výraz madon. Doprostřed všech těch urozených vín, kaviáru, pravých čokolád a vůbec pochutin byla vržena jak dlouhý stín. Ptám se po limonádě a šanci pít ji v horku na esplanádě, daleko odtud a společně. Zbytečně.