Do rána

V akváriích bytů plují lidské ryby
světla pozhasínat spáchat malé chyby
za dveřmi je podzim ticho stíny vrhá
slova na jazyku černá jsou jak tuha.

A městem tam dole běží vlčí smečky
ukousnout si z jehňat s očima jak tečky
parolodi kolem kamsi proplouvají 
a za sebou kolej jak brázdu nechávají.

Bezvětří je kolem tak napnu k nebi plachtu
deštník letí vzhůru, až tam kam nedohlédnu
vím, že pluji k zemi, kam říjen pohřbil duhu 
a kolem tolik lidí bez záchranného kruhu.

Cítím sněhu blízkost i jiná ochlazení 
a všechno co mám je jenom to, co není
až přistanu v březích opět těla tvého 
pak do písku vsadím kříže rezavého.

A ty z úst jenom vydáš něco jako Amen
jako pták když srazí mu vaz něčí kámen
i já jako anděl však budu k zemi padlý 
kde mé šaty v růži do rána mi zvadly.