To je show, občane!

Bylo to ohromné podujetí. „Přišly nás desetitisíce!“ halasil den poté svolavatel. „Bylo to labůžo!“ odpovídala mu po optických kabelech desetitísícová ozvěna. A jak to bylo doopravdy? Bylo to labůžo?

Připomeňme si jen dva momenty, které vypovídají snad lépe než cokoli jiného.

Na pódium vystupuje Marian Jurečka, ministr zemědělství. Jeho projev je chlapácký, plný velkých slov, slibů, naděje. Jako by ho celý opsal z Justova Slovníku floskulí. Když nešťastný řečník odchází do zákulisí na zaslouženou slivovičku, showman Horáček jej na poděkovanou počastuje slovy: „Děkujeme panu traktoristovi..“

Na pódium přichází Mirka Němcová. A kurážně, s hlavou vzpřímenou, podobna svazácké dívce, co se jí dostalo cti vystoupit na sjezdu. Diváci čekají přednes básně, něco na způsob nepokorné poezie 50. let: „Mračí se krize nad Hradem/kde zrádný Miloš dumá o výbojích..“ Ale ne, přichází jen opatrné láteření a nezbytné přísliby a zase slova naděje.

A nakonec trochu čísel. Jak to je s těmi desítkami tisíc? Inu, neodhadujme jen vizuálně, dejme odhadům exaktnější rámec: Staroměstské náměstí má cca 9 tisíc m2. Zaplněno bylo maximálně ze dvou třetin, při počtu obvyklých dvou osob na metr čtvereční je to celých dvanáct tisíc lidí. Odhad i tak velkorysý. Ale možná se na tu velkolepou show lidé tísnili tělo na tělo, až z toho nedýchali. Kdoví. Předpovídám ale, že příštích čtrnáct dní bude česká televize tematizovat spor o počet účastníků akce na náměstí, možná proběhne i několik workshopů a nakonec budou magistrátem zaplaceni brigádníci, kteří se pokusí z fotografí a kamerových záznamů všechny zúčastněné sečíst. A na počátku přitom byla taková malinká otázka jako z filmu: Daj-li medaili, nebo nedaj-li medaili?