Malebný podzim

Letošní podzim je obzvlášť vyvedený. Možná proto, že tolik neprší a teploty se pořád drží daleko nad bodem mrazu. Sem tam se sice ochladí, ale ne tolik, aby mráz znehodnotil, anebo spíše zničil, tu krásu všude kolem. Souhra náhod v počasí, které si nikdy nemůžeme poručit nebo naplánovat, vytvořila kolem nás scenérie tak úžasné, že se až tají dech. Všechny rostliny, stromy, keře i trávy, to vše se obléklo do kabátu z podzimních tónů. A věřte, že tohle by žádný návrhář nevymyslel. Móda nám sice diktuje barvy pro letošní podzim, ale to, co nám ukazuje v těchto dnech příroda, je naprosto jedinečné.

Monotónní zelené odstíny, které nás dosud obklopovaly a nenabízely žádnou výjimečnost, se kamsi vytratily, a jejich místo zabrala škála barev teplých a zářivých jak samo slunce. Pojednou si i ve městě, kde je přírodnin spíše pomálu, povšimneme rostlin, které zakryty v jednotném hávu zeleně, nyní vynikají přemírou barev žluté, okrové, nepřeberným množstvím odstínů hnědé a červené, načervenalé a nažloutlé, a tak bych mohla pokračovat výčtem odstínů a tónů barevné palety snad do nekonečna.

Když pohlédnu ven, ve výseči dvora, na který vidím, jsou v kontejnerech zasazeny listnaté stromy. A protože sedávám při práci u okna, mohu sledovat prakticky každý den, jak ty hrnkové stromy mění svou podobu. Na jaře jim přeji hodně vláhy a slunce, aby se míza rychle rozproudila a listy ukryté v pupenech mohly vykouknout ven. Pokaždé je to nádherný pohled, jak jemné nachové lístečky postupně dorůstají, nabývají na objemu a jako chameleon střídají svou barvu. V létě jejich koruny zdobí zelenavé listoví, mohutný příkrov, který chrání kořeny před vysycháním, a celou rostlinu před úpalem.

Víte, že stromy dokážou udržet takřka konstantní teplotu i v největších vedrech? A že oblak kyslíku, který produkují deštné pralesy na Zemi, je tak obrovský, že jej lze pozorovat i z vesmíru?

Ale nejsou to jen stromy, které v podzimních dnech stojí za povšimnutí. Jsou zde i keře a traviny, jejichž existence se nám připomene právě nyní, kdy se změní jejich vzhled. Možná je to právě proto, aby na sebe upozornily, abychom na ně nezapomínali, pečovali o ně a vážili si jejich přítomnosti v našich životech.

Venku za oknem je bezvětří, klid a ticho. Jen tu a tam se na obloze mihne hejno ptáků, zapomenutí špačci, kteří už svou úrodu vína sklidili, kejhavé husy a divocí holubi, či krákoravé vrány, které se po roce znovu vrátily na svá městská zimoviště.

Přítomnost černých opeřenců je předzvěstí blížící se zimy. A tak, neváhejte! Využijte každičkou minutu, kdy můžete podzimu pohlédnout do tváře. Vyjeďte za město, stačí jen na okraj a zahleďte se do lesů, protože to, co je vidět letos, tu již dlouho nebylo. A pokud se vám nechce až za město, vyrazte do parku a do ulic, které jsou osázeny zelení, a zadržte na chvíli dech. Budete ohromeni!

Přejte si, aby jemně pofukoval vítr a nezlobte se na něj, jestli vám trošku zčechrá kadeře. Když jej budete chvíli pozorovat, jak dovádí s listím, jak je jemně bere do dlaní a pak s nimi divoce cloumá, aby je znovu ukonejšil svojí ukolébavkou, zapomenete na starosti a trápení. Nechte se omámit dřevitou až jemně hnilobnou vůní zvlhlého listí, přejte si mlhu, která něco zahalí a jinému dá jen lehký bělostný kabát, rozhrňte mocnou rukou mraky a slunce vám ohřeje líce, které vám vítr škádlivě pozlobil. A pokud vydržíte chvíli mlčet a svůj dech znovu na okamžik zatajíte, pak v tom nekonečném oceánu ticha a vůní uslyšíte, jak padá listí. Budete až bytostně vnímat, jak je vánek něžně podepírá a nese je skoro mateřsky, aby je zase pustil a nechal, ať volný pád dokončí kaskádu pohybů, výkrutů a spirál, než se budou moci uložit na zem mezi všechny ostatní.

Spěchejte! Dnů, které tyto scenérie mohou nabídnout, nemilosrdně ubývá. Ráno je tma již docela dlouho a odpoledne slunce zapadá o mnoho dřív než v létě. Ale to není hlavní problém. To nejpalčivější, co nás tlačí, je fakt, že každým dnem se může změnit počasí, třeba jen na jediný den.

A postačí jediné mrazivé ráno, kdy jíní ozdobí svými květy krajinu a koruny stromů, vybarvené do těch nejneuvěřitelnějších odstínů, se rázem změní. Jak mávnutím proutku všechno listí opadá, roztáhne pestrobarevné koberce po širé zemi a holé větve zůstanou jen opuštěně trčet k nebi, aby se uložily k dlouhému spánku a po celou zimu budou čekat na jaro, až je hřejivé slunce opět probudí.

Je krásné vědět, že se koloběh ročních období znovu zopakuje, že se příroda probudí k životu, aby naplnila své poslání plodit a dát a život dalším jedincům.

Můžete si říci, že příští rok se k nám tahle podívaná zase vrátí a to, co jsme letos nestihli, zhlédneme v roce příštím a že se vlastně nic nestane, když sledování těchto výjevů odsuneme na jindy. Možná. Příroda se jistě nezastaví a s rutinní přesností a s jedinečnou dokonalostí vdechne na jaře život všem zimním spáčům.  To se určitě stane. Ale taky je možné, že my u té proměny už nemusíme být.