Noc rozpustilá hvězdami

Noc rozpustilá hvězdami

Noc je rozpustilá hvězdami, těmi světýlky starými až ke dnu věků. A že si nevynalezly řeč, nic nám nepoví. A že si nevynalezly řeč, nic nám na sebe nepoví. Ale my tady, přikovanci země, můžeme slovy velebit jejich krásu. A číst z nich pravdu a osud a věci příští. A stále doufat, i když se to všechno tříští. Tahle noc je rozpustilá hvězdami.

Prohořelé fantazie

Tady je Národní. A v ní dvě červenice pod lipkou. V červených kabátcích jsou jako strážné plamínky. Osvětlují paměť národa? Někdo by si to tak možná přál. Spíš ale prohořívají tulákům do fantazií. Ale nejsou mýty této země jen prohořelé fantazie několika tuláků?

Coming home

Falco volá domů. Coming home! Jenže boural na ostrově v Karibiku a už není žádné „domů“. Zůstala jen cédéčka a cesty po velmi krátkých vlnách. A třeba teď sedí na obláčku nacucaném solí a říká k nějaké bikini babe: „Tak pojď blíž a nedělej vlny.“ Doma je nakonec všude tam, kde je dobře.

Noli me tangere. Odeslat

Žijeme v digitální době. Příběhy se mísí, převracejí a patří už jen displeji. Já, netrpělivý jak Magdaléna, promluvil jsem bezobraznou řečí. „Noli me tangere,“ řeklas. Máš snad ráda, když před tebou muži klečí?! Píšeme malé digitální dějiny a není cesty ven.