Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNA SANTONU
Autor
Jindra Fiala
Ze sbírky Zimní slunovrat
Je prosinec
sto devadesát pět let tomu
co zmrzlá pole
zalévala ze tří armád
horká krev
Ticho jako po bitvě
ruší slabé sténání
motorů vzdálených aut
ženoucích se jako o život
mrtvou krajinou
Kapličko bílá ledová
je zima taková
až chlad doléhá
k velmožům v hlubinách
langobardských hrobů
Jak teprve
musí být vám
chlapci mělce spící
ve sto devadesát pětkrát
zaoraných polích!
Jednou o dušičkách
jsem se byl podívat
dole ve vsi na hřbitově
Setmělo se
a padla mlha
až jsem zbloudil
na straně půlnoční
a nedovřenou branou
málem vkročil
za vámi do polí
Plamínky svící
připomínaly tehdy
ohně vzdálených ležení
za poslední noci
vás všech
kteří jste od rána
na ztvrdlých polích
krví přimrzali k zemi
pro pomíjivou slávu
císařů
Je tomu smutku
na den přesně
sto devadesát pět let
a tak jsem přišel
chlapci vzpomenout
Stojím tu sám
v krajině zasněžené
Sám
za stmívání
až dech se tají
I vzpomínky
umírají...
5 názorů
Zjišťuji, že njsem sám, kdo se cítí připoután k historii, kde jsem sice nejspíše nemohl být přítomen (?), ale přesto si kladu otázky na míru vlastní zodpovědnosti za tyto děje. Napsáno srdcem.
Jindra Fiala
02. 12. 2016Dávný kus z časného mládí. Pocit osamění je prý pro poezii psanou v tomto věku význačný. :)
Dobrý námět, i když místy mi vyznívá trochu slzopudně a sentimentálně, ale celkově slušné (za mě nejvíc ta část na hřbitově, to je ono :)).