Dopisy do kriminálu

Po několika egotripech vám opět přináším jednu sociálně angažovanou prozaickou báseň!

Váš Radovan Sociálně Angažovaný.

 

 

Hugo se jednou ožral

pak se porval

Panebože!

Trohu to přehnal

Vzal chlapa přes hlavu flaškou

Chlap šel pod drn

 

Teď je Hugo v kriminálu

musí si odsedět osm let

žena ho dvakrát navštívila

pak se na něj vykašlala

a začala chodit s jeho

nejlepším kamarádem Vaškem

 

Děti se za fotra

co zabil flaškou chlapa

stydí

nepíšou mu, serou na něj

tatínku říkaj Vaškovi

Hugo je z toho smutný

 

Hugo se v kriminálu

nudí

chybí mu něha, doteky

je ve věku, kdy už sex

nevyhledává

ale žena a její přítomnost

ach

co jen by za to dal!

 

Hugo si podá inzerát do Květů:

"Udělal jsem chybu

a zabil chlapa.

Jsem ve vězení.

Žena mě opustila.

Pociťuji smutek.

Rád bych si psal s nějakou

slečnou nebo ženou.

Na vzhledu nesejde."

 

Za týden přijde dopis

Hugovi píše nějaká Jana:

"Ráda si s Tebou budu psát.

Jsem žena bez muže,

taky pociťuji smutek.

Jak se máš?"

 

Hugo má radost

začíná si korespondovat s Janou

píšou si spolu každý den

Jana o sobě píše:

"Jsem štíhlá brunetka,

mám staršího syna

už se mnou nebydlí.

Pracuji jako úřednice na poště."

 

Korespondence se stává

čím dál intimnější

dozorci se řehtají

když to tajně čtou

Hugo seká v kriminále latinu

aby ho pustili na polovině trestu

dělá rajony

meje hajzly

a nebonzuje

 

Hugo s Janou si vymění

stovky dopisů

oba dva se milují

i když se ještě

nikdy neviděli

ale to přece nevadí

že se neviděli

láska přeci není o tom

jak kdo vypadá

jde o to

jak má kdo velké

srdce

Hugo a Jana to vědí

a roky díky té lásce

uplynou jako voda

 

Hugo je konečně venku

za peníze vydělané ve vězení

koupí kytku

jde na rande s Janou

sraz mají ve Fantově kavárně

na Hlaváku

 

Když Hugo vstoupí do Kavárny

osloví ho cizí muž v monérkách

ten muž řekne: Posílá mě Jana, jsem její bratr.

Hugo se vyděsí, napadne ho: Něco se stalo!

Muž ho uklidní: Vše je v pořádku, sedneme si.

 

Oba dva sedí jednoho stolečku

Cizí muž mlčí.

Hugo je nervózní a konečně vykřikne: Tak co je s Janou?

Muž se rozpláče a řekne: Promiň, nedokážu Ti lhát.

Já jsem Jana. Teda vlastně Karel.

Vzrušuje mě psát si s cizími muži

a předstírat, že jsem žena,

já vlastně uvnitř žena jsem.

Nosím pod oblečením

kalhotky a podprsenku.

Mám je dokonce i teď.

Ale do tebe

jsem se zamiloval

nebo vlastně zamilovala

už v tom okamžiku,

kdy jsem přečetla v Květech tvou větu

že na vzhledu nesejde.

Chci, abychom se vzali

 

 

Hugovi hučí v hlavě

bortí se mu svět

zírá na tlustého padesátníka

v montérkách

vnímá každý detail jeho

hnusného těla

chlupy lezoucí z nosu

špínu pod nehty

jizvu

po sešitém rozštěpu

rtu

 

Ne, tohle je na Huga

příliš!

popadne vázu s umělým karafiátem

a prásk

vezme s ní Karla přes hlavu

 

...

 

Hugo je znovu ve vězení

dostal patnáct let natvrdo

a raději už si s nikým

nedopisuje

 

 

 

---