Pod zimou

V zavejich zelene jez vonely zivotem
zlatych a do ruda omrzlych sametem
Zranene to rano je, vic jeste nez noc,
Ty podzimni aleje maji carovnou moc.

Jako kdyby cas se natahl do dalky
Jak labut zmatena, jak vlaky za valky.
Prorezle destem na morich z prazcu.
Vteriny lehke jsou jak pohyb dravcu.

Ona mne cekala, nebo ja na ni
Dala my znameni, ze neni k mani
Odleti za letem az posledni list padne
a jinovatka vykresli krivky sve ladne

Docela z ocele a z tepla prani.
Lamely namelem do rudych strani.
Sekundy, hodiny jak zvlhle roky,
cas se tu zatavil a ted i me kroky

Pod listy zimy prah, co voni jak mech,
co potom roztaje a odplavi breh.
Vetrem mne pohladi, pod zavojem deste,
stacit to nebude bude chtit jeste.

Ani to nerekla, co vedet jsem chtel
Uz chtela do tepla, ja hladit ji smel
A z vune mladi se tocily svety
Za okny letaly ledove kvety

Botkou plnou z mesta listi purpuru.
Tipla mne jak slunce spacek obzoru.
Platany v alejich se namrazou smali,
te marnosti nadeje a jaru v dali

Ne ze by vedela co je to smich.
Strach ale nemnela z pohledu mich.
Do klina vlkeho jak rosa na sipku
Na serpu z meluzin a barev stripku

Prosla si horkem a ted chce se ji spat,
az lampy ji probudi, vse muze se stat.
Libat se nechtela ve skrytu mlhy te.
Zna vsechna tajemstvi cervanky ukryte.

Ja nechal ji spat a jen plasil liseje.
Premozen ladnosti v marnosti nadeje.
Rika si podzim, ma ve vlasech chlad.
Pod dekou se orosi a voni jak sad.

Chci aby zustala. Klidne at drima,
doma si mrholi a mlhou mne trima.
Pak az se probudi, zlibam jeji rude pery
roucho sve rozdeli na vsechny smery