Zavřít

Je brzy večer 
a jde mi pára od úst 
sníh bílý jako pivní pěna 
zůstal ležet v tajných koutech města 
jako když zapomeneš zhasnout 
na křižovatce u soudu blikají majáky 
jako na pobřeží      
auto srazilo cyklistu 
má zrezivělé prahy a vevnitř se ještě houpe stromeček z Číny
a policisté měří brzdné dráhy a lékař zapisuje hodinu smrti 
u stánku na ryby se plní plastové pytle kapřími hlavami
a nůž skřípe po šupinách 
jako když přejedeš polystyrenem po skle 
nebo přerušíš ticho slovem 
když není co říci 
a lidé uvnitř supermarketu mi připadají jako cichlidy z Malawi v akváriu
které ještě nejsou objeveny
jak plují sem a tam a ozobávají všechny ty věci uvnitř
jako když nasypeš na hladinu krmení 
a mají utrápené obličeje jako z barokních obrazů s mučedníky 
městem chodí skauti a nabízejí betlémské světlo 
které vidím hořet v cigaretách bezdomovců a dětech
i jindy než jen o Vánocích 
a holub šedý tak, že jsem se ulekl zkouší křídla jako já košili v Time Outu 
bolí mne v očích a štípe v krku
jak padá dolů všechen prach a dým 
lidí a koksu 
je inverze už kolikátý den a denní světlo je jako kdybys slunce zakryl černými kalhotkami 
s krajkou vpředu 
tak aby bylo vidět jen trochu, a zbytek si už musím jen představit
a tak si ho představuji hezky 
jako kdyby o ženu šlo 
a cítím zimu pod nehty a vůni horkého vína 
a těším se, až mi přineseš parfém mrazu na svém kabátu 
když mne necháš ho rozepnout 
a zavřít oči