Rozwerná, gímawá, přenáramně poučná a nadewšechno prawdiwá balada o gihlawském panu Jarošowi

Prosím o shovívavost, je to středověký brak.

Je měsíc máj,

rytíř z Uher za manželkou spěchá

cestou k smrti týrá svého koně i panoše,

v Jihlavě však na chvilku zastavit se nechá

byv přesvědčen od vykutáleného pana Jaroše.

 

V Břeclavi na něj narazil

a když zjistil že mají stejný cíl

požádal Jaroše, aby jej doprovodil.

(Což Jarošovi přišlo vhod,

on rád dělá doprovod.)

 

„Žeňtež šimla do maštale,

ať schvácen chvatem tím

obrokem se nasytí.

Druhy své já vidět nechci opěšalé

vstříc caput regni suše mířiti.

 

Na dubový stůl číše postavíme

a rozžehnáme se s chmurami,

jež cesta poutníkovi klade.

Oj, hned vedle nevěstinec jest,

i ten dnes navštívíme

- prý maj tam děvy sličné, kypré, mladé.”

 

Tak pan Jaroš vždy usměvav tu nepokrytě vece

až z podobočí vilný čouhá chtíč mu.

(tak bohapustě Čech tlachat neměl by přece,

vždyť on nezavře a nezavře tu nezmravněnou tlamu)

 

„Ajť, jsem já rytíř dobré pověsti

ne frejíř bezuzdný, jenž vychování za rameno hází

a když ano, vše jen v dávné mladosti

jako každý junák z rodu Esterházy.”

 

Tak chrabrý pravil dvořan uherského krále,

jen co na lavici složil rozložité tělo své.

Jaroše nezná - na stokrát běda má jej za přítele

a věří že postačí chutě toliko vínové.

 

Kdo Jaroše zná, ví že dojem jest to lichý

když přijede, hnedlinko bílé chystají se cíchy.

Kam přijde, všecičko se prohýří.

Kam rozum dal jsi, ctnostný rytíři?

 

„Podívej se, ta holčička pěkňoučká je namoutě,

taká líčka jak jablíčka za srdíčko drapnou tě.

Ach jak ona drapnou tě, ponejvíce volajíce

hola hola na kutě.”

 

Na lepou Madlu potajmu mrká

Nato ona oči černýma jako v noci tůje

a řečma chlupatýma rytíře do hříchu

strká zle tuze jej obluzuje.

 

Uherský rytíř má zábrany

namítá, že je zadaný.

Avšak Madlu z mysli pustit nemůže

horká jest to chvilka pro muže.

 

„Dostal jsi se na scestí

jak vyrovnáš se s neřestí?

V přítomnosti této dámy

smilníš již svými myšlenkami.

Rozvaž bystře milý mistře,

téhle noci budeš moci,

bude ti hned krásněji

choť tvá nic se nedozví - daleko do Prahy

Posil pane raději uhersko-české vztahy.”

 

Planá růže, pivoňka a routa

Pan Jaroš ten kuje pouta,

vychytrale žertuje

on to všechno zpachtuje.

 

Český holky horší ďábla,

tahle Madla do oka mu padla

Pan Jaroš si dlaně mne

teplo je mu příjemné.

 

Ach ten Esterházy,

myslel si, že nic jej nerozhází.

Teď už Madlu vlasů barvy sazí

do horní jizby spěšně doprovází.

 

“Ho ho ho ho ho.

Dostal jsem ho.”

Jaroš vydal hlučný ryk

starý je to excentrik.

 

Jak skvěle to zařídil.

 Z mrzkého výdělku

v kamenném jihlavském šenku

tučný čeká jej zas podíl.

 

Tato balada je k poučení

pro vaše spasení.

Paní Esterházy vše se dozvěděla.

ošklivá to byla mela.

 

I vy se hříchu vystříhejte.

Jarošům se vyhýbejte.

Hodně jsem si práce dal

abych vás před ním varoval.

---