Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTrest - 3.část, závěr
Autor
Šemík
*3*
Již je nějakou dobu po pohřbu. Raději nebudu vzpomínat. Ani jsem netušil, že vše půjde tak rychle. Ještě před pár dny tu moje žena byla a pak nic. Obřad v krematoriu a prach. Byl jsem hodně mimo. vlastně až na pohřbu na mne vše dolehlo. Po obřadu mne museli odvést do nemocnice. Díky lékům na uklidnění mám uvolněnou mysl, ale zase si moc nepamatuji a špatně se soustředím. Musím se s tím naučit žít, ale další události mne č
ekají u soudu.Jdu ke svému obhájci:
“Dobrý den, jsem objednán u Judr. Pávečka.” Říkám při vstupu do právníkovi kanceláře. Sekretářka mne a za několik minut se mi již advokát věnuje:
“Tak jsem si prostudoval váš spis. Mám zde již vaši obžalobu. Vyšetřovatelé i státní zástupce si pospíšili. To víte tlak veřejnosti a když vidí jednoduchý případ.”
“Ale můj případ není jednoduchý.”
“Z jejich pohledu ano.”
Vyrukoval jsem tedy proti vyšetřovací verzi se svými teoriemi. Vlastně jsem si v průběhu doby vytvořil tři možná řešení:
“Domnívám se, že jí mohl zabít nějaký milenec, třeba mne podváděla.”
“Řekněte mi upřímně, vy věříte, že vaše žena někoho měla? Myslíte, že i kdyby jste to nevěděl vy, že ve městě, ve kterém žijeme, hlavně ve vaší čtvrti by si toho nikdo nevš
iml?”“No je to divné, tak to mohla být nešťastná náhoda.”
“Nešťastně se bacit desetikilovým trámkem do hlavy?”
“Uklouzla a mohla na ten trámek upadnout.”
Advokát jen pokrčil rameny.
“Tak nastražená sebevražda. Mohla trámek položit někde vysoko u krovů a nějakým bidlem si ho shodit na hlavu?”
“No říkáte to spíš jako otázku, asi tomu sám moc nevěříte. Já vím, je to těžké, situace je vážná. Pokud by jste byl odsouzen za vraždu, můžete se dostat na svobodu až za mnoho let. Naším úkolem však není hledat viníka,
naším úkolem je dosáhnout vašeho osvobození.”“Ale co mám dělat?”
“Zatím poslouchejte, co jsem zjistil. Myslím, že bude hodně záležet jaké dostaneme soudce. Státní zástupce je jasný. K soudu se jistě dostaví sám Okresní státní zástupce. Váš případ je mediálně zajímavý a jeho politické ambice jsou známé. Nenechá si ujít příležitost být viděn a citován. Ale neděste se. Protože se viditelně dere výš, bude důsledně nestranný. Váš případ naštěstí není ve veřejnosti nijak vyhraněný proti vám. To ovšem neznamená
, že nebude žádat obžalobu z vraždy s příslušným trestem.”“A to proboha jakým?”
“15 let. Ne opravdu se neděste. My budeme pochopitelně žádat zproštění obžaloby v plném rozsahu. Pokud vyhrajeme, určitě se obžaloba odvolá, ale tady by se odvolal každý zástupce. Takže o mnoho důležitější budou soudci, hlavně předseda senátu. Musíme se snažit vyhrát tady na Okrese. Pokud by po té došlo k odvolání ze strany žalobce, vždy je velká naděje na konečnou výhru. Málokdy se rozsudek nějak výrazně změní.”
Právník se krátce odmlčel, napil se kávy, kterou přinesla sekretářka a pokračoval:
“Pro náš případ přicházejí jako předsedové v úvahu tak tři soudci. Ostatní dělají jen menší případy. Pokusím se co nejdříve před projednáváním zjistit, kdo to bude dělat. První by mohl být sám Předseda Okresního soudu, starý Navrátil. Ten má nevýhodu, že již hodně přesluhuje a je značně náladový. Pokud však vím, je hodně přísný na vrahy dětí.”
“Ale, já přeci....”
“Ne nebuďte hned vztahovačný. On má rád svá vnoučata, a proto v těchto případech rozhoduje přísněji. Avšak ve vašem případě bychom mohli docílit potrestání nanejvýš za zabití. Podle posudku psychologa jste emotivní typ, introvert, však cholerické povahy. Směřoval bych to na zabití v afektu, v přechodném pomatení smyslů. Tak čtyři roky. Po dvou, dvou a půl letech by vás za dobré chování mohli pustit.
Pak je zde Müller. Ten má vroubek z minulosti. Obviňují ho, že dělal politické věci. Snaží se udržet v sedle za cenu přísnosti a razantnosti. Tady nám přítomnost medií jen uškodí. Těžko jej však můžeme napadnout z podjatosti. Pokud by to dělal on, je naše naděje jen v odvolání.
Nejnadějnější je mladý Roubík. Je mu něco kolem čtyřiceti. Je typem moderního soudce, který vyznává zásadu: ,Raději osvobodit deset vinných, než odsoudit jednoho nevinného.´ U něj bychom měli dosáhnout osvobozujícího rozsudku.
Pak ještě bude záležet na přísedících. Tady bych se bál jen Kůrkové. To je žena a typická feministka. Pokud je i poškozenou žena, bude hodně proti nám. Pak záleží kdo bude předseda, druhý přísedící by se spíš přidal na jeho stranu.” Dokončil obhájce svůj dlouhý výklad.
“Není to moc optimistické.”
“Snažil jsem se nastínit realitu. Jakmile zjistíme, kdo to bude předseda senátu a přísedící, připravím se podle toho a dám vám vědět.”
Rozloučili jsme se a domluvili si schůzku těsně před přelíčením.
Soud následoval za necelý měsíc. Dostal to starý Navrátil. Státní zástupce se neodvolal a my po úvaze také ne. Tak snad za dva, dva a půl roku nashledanou. Budu se zde chovat vzorně.