Písmácké lázeňství

Ono to funguje stejně i mimo servery. Člověk se doslechne o báječné knize, otevře ji a ...

Ona tahle virtualita obecně vede k různým druhům závislostí. Od těch spíše fyzických (je prokázaný fenomén, že pro leckoho internet-pornografie tvoří náhražku klasického sexu - v reálném světě je dotyčný následkem toho nezřídka impotentní). Až po různé závislosti psychologické. O náhražky jde vždy - virtuální realita je a priori podvržená. Takřka všichni, co tu delší čas působíme, jsme si prošli nebo procházíme určitými formami závislosti. Řeklo by se - no jo, ale oproti pornu je to přeci super - být závislý na tvorbě, na básních... Kéž by to tak bylo. Ta závislost se vůbec netýká děl samotných, ta mohou být v podstatě jakákoli. Týká se virtuální interakce - a psychické a mentální důsledky mohou být pro člověka podobně destruktivní jako fyzická impotence.

Písmák není ani tak literární server. To je důležité předeslat. Mnohem víc jde o server sociální. Proto se taky s nástupem Facebooku dost vyprázdnil (počítal jsem to - průměr zde publikovaných děl na den od počátku po dnešek je 61.7 díla na den... Skutečně, byla tu doba /2002-2007/, kdy tu těch děl přibývalo třeba 100 za den. V současnosti jsme hluboko pod průměrem). Masivní úbytek je zapříčiněný vznikem dalších sodiálních médií. 

Na všech sociálních serverech fungují stejné principy - Písmák není výjimkou. Příznakové jsou tzv. "echo chambers", které se - jaksi v malém - můžou projevit i ve stylu komentářů, v následování a v absenci kritiky.

V zásadě jde o sílu osobnosti - někdo z toho přediva závislostí vyleze na povrch silnější, s vyhraněným náhledem a názorem na tvorbu, někdo v tom bahýnku prostě uvízne a jen se utvrzuje a utvrzuje (echo chambers v analogickém smyslu definovaného významu).

v té nadsázce s dýkou byla odpověď. stejně falešná jako ta tvoje otázka. proč bych měl hrát tvoji hru? napiš o tom, můžeme se pak pod tím nad tím bavit.

na tuhle figuru už jsem zvyklý: mluvčí mi položí (nikoli tak docela řečnický) dotaz, v němž je ukryt útok a ironie, ale současně dodá, abych neopodvídal, abych mu náhodou tu ironii nevzal a dýku neobrátil proti němu. výborně, jdeš dolů. 

mě udávání a zákulisní, trochu dětinské hry nepřijdou zábavné. raději se pustím do polemiky, do textu. zeptej se přímo jí.  

bláznění je pochopitelně jen volný příměr, nejsme psychiatři. i když, co třeba velikáštví, ne příliš umně skrývané pod maskou největší skromnosti?  

v podstatě se ztotožňuju s použitým výrazem frankenstein. zdejší pokusníci a alchymisté ji, možná nejprve bez nějakého přemýšlení, stvořili. pak se jim vymkla z kontroly a nabrala vrchu, vodí si je. je to obludnost.

nezbláznila. o tom moc nevíme, ale rozhodně si jsem jistý, že tady je s to pro zachování svého statu quo udělat leccos. třeba iniciovat zákulisní tažení proti tomu nebo onomu. je to bláznění? svým způsobem je.  

Tohle je přesně věc, kvůli které jsem zásadně přehodnotil některé své názory a vzdal publikování na litwebech. Pochvala je sice velmi hezká a veskrze příjemná věc, ale má nulovou hodnotu, pokud není zakončena částkou k fakturaci. Ta jediná je totiž známkou, že autorovo dílo opravdu stojí někomu stojí nejen za čas, který věnoval jeho četbě, ale i za nějaký, i když třeba malý peníz, za který si konzument mohl dopřát jiný druh slasti.