Blažený madrigal

„Tak děvčata, která si dáte sekaninové mléko?“ nechala téct med svého hlasu k uším sedících žen Soňa. Dvě pokývaly hlavami. „Ty, Barborko. A Zuzka, dobrá,“ přeříkavala si hostitelka a zmizela ve vedlejším pokoji.

Vrátila se s tácem, na němž jako Salome hlavu Křtitele přinášela konvičku s horkým nápojem. Usadily se v kruhu, pily sekaninové mléko a tiše rozmlouvaly. Od stropních reproduktorů se snášela relaxční hudba. Meditovaly.

Pak Soňa podruhé zmizela z pokoje. Vrátila se, zatleskala, aby probudila přítelkyně z mírně vzrušené výměny, a řekla: „Tak, děvčata, lázeň je připravena.“ Ženy se začaly pomalu svlékat. Odkládaly květované šaty, haleny, legíny, spodní prádlo, jen drobné šperky si ponechaly. Když byly takto nahé, klouzaly po sobě pohledy a některé i netrpělivě natahovaly ruce, aby se letmo dotkly těla té druhé. Soňa mezi ně vstoupila, stejně nahá jako ony, a každou pohladila po ňadrech. Byl to drobný rituál, jimž jednu po druhé odkazovala do koupelny.

Místnost byla utopená v páře. Ženy se vtěsnaly do velké rohové vany, naposledy hostitelka. Horká voda je okamžitě uspávala, podobně byli uspáni opiátem rukojmí v moskevském divadle; i ženy se cítily jako opilé. Už nebylo třeba žádného signálu jedné z nich, neboť mezi ně vstoupila pohlavnost sama. Z přítelkyň se staly skutečné společnice. Objímaly se, hladily a líbaly, z hladiny byly vlny a z vln dobrý rozmar.

Pak jedna po druhé vystoupily z vany, pára mezitím opadla a ony zavinuly do osušek těla rozcitlivělá láskou. Odešly zpátky do velkého pokoje, beze slova se oblékly a znovu usadily v kruhu. Soňa se nad ně postavila, s něhou přešla pohledem každou z nich, zatleskala a řekla: „Děvčata, a nyní náš blažený madrigal.“ A zpívaly a těšily se z hudby života.