Dáma v růžovém aneb přihlaste se do kurzu raketového modelářství I:část

 

„Někdy posadí přátele z dávného mládí ve starobinci pod jabloň

dají jim kostkovanou deku

a nechají je dlouho povídat o tom smíchu a ostudě tenkrát

až skoro zapomenou

jak čas je mezitím semlel na masokostní moučku.

Ve vedlejším pavilonu se tančí až do konce.“

 

 

 

„

 

 

 

Ještě pořád si to všemohoucí vesmíre můžeš rozmyslet, drmolila v duchu Klára cestou z práce Můžeme se dohodnout, já budu dělat,jakože se nic nestalo, a ty zařídíš,že mě Barunka bude doma vítat jako každý den a na ten trapný incident prostě zapomeneme.

 Dlouho hledala klíče, aby dala Vesmíru prostor, velmi pomalu otvírala dveře.

Miska s granulemi v předsíni byla netknutá, tak jak ji tam ráno připravila. Po Barunce ani památky.

Potlačujíc usilovně představu jejího drobného tělíčka v černém igelitovém pytli u veterináře, vysypala bezmyšlenkovitě obsah misky do odpadků.

Umyla pečlivě misku, potom ještě hrnek po ranní kávě, uložila obojí do skříňky.

Z ledničky vytáhla bílý jogurt s vlákninou , postavila se k oknu a vyhlížela ven za současného nabírání jogurtu plastovou lžičkou. V poslední době se nemohla zbavit nutkavé potřeby počítat jednotlivé lžičky, které vkládala do úst. Když došla k číslu patnáct, přiklopila na kelímek zpět odchlípnuté hliníkové víčko a vrátila jogurt zpět do ledničky. Pečlivě otřela plastovou lžíčku a uložila ji do zásuvky. Tím v podstatě vyčerpala své denní povinnosti, teď když jí odpadla každodenní procházka s Barunkou...

Zamáčkla myšlenku na nebožku zpět do hlavy

Přemýšlela čím nahradí zdravotní procházku, na kterou byla po práci zvyklá, nakonec se rozhodla, že vytáhne po dlouhé době kolo, spojí příjemné s užitečným a zajede si na druhý konec města do prodejny zdravé výživy doplnit zásoby.

Po několika hodinách vracela příjemně unavená a maximálně spokojená s náplní košíku na nosiči kola, neboť obsahoval potraviny nejen nutričně hodnotné, ale některé i s padesátiprocentní slevou.

Když se pokoušela v přízemí vmanévrovat naložené kolo do nákladního výtahu, pootevřely se dveře protější garsonky. Klára matně tušila, že tam bydlí nějaká starší paní, a když skutečně spatřila ve dveřích naondulovanou šedivou hlavu a růžový župánek, slušně pozdravila.

„Štětko!“ prohodila paní a odplivla si. Poté rázně zabouchla dveře.

Celou cestu výtahem jí to leželo v hlavě, ale než dojela do čtvrtého patra, rozhodla se mávnout nad celou záležitostí rukou. Staří lide mají všelijaké mouchy a kdoví jaké degenerativní procesy se odehrávají v mozku nebohé staré paní.

Použité označení ostatně u Kláry velmi postrádalo jakýkoliv reálný základ.

Jediný její kontakt s mužským světem byl trenér ve fitcentru, a potom ovšem kolega Vladimír, sdílející s ní dlouhá léta společnou kancelář . Vzhledem k jeho vytíženosti postarší manželkou a několika mladičkými přítelkyněmi je pojilo pouze platonické přátelství -s výjimkou jednoho dávného incidentu na služební cestě , kdy si Vladimír zapomněl přibalit do svého zavazadla kromě kartáčku i zubní pastu, a podařilo se mu přesvědčit Kláru, že bude pro oba praktičtější, když budou sdílet stejný pokoj , než neustále přenášet tubu z místnosti do místnosti.

Klára s tím nakonec víceméně ráda souhlasila, a oba si nakonec odnesli ze služební cesty hezkou vzpomínku.

To ze mě snad nedělá....a jak by se to vůbec dověděla?

Nějak jí to nešlo z hlavy.

Poprvé po týdnu odemknula dveře bez očekávání, že jí Barunka vyběhne v ústrety.

Vyložila nákup z košíku, vytáhla zlevněný ledový salát a natrhala ho do porcelánové mísy.

Zítra je pátek, pojede k rodičům.

 

 

 

 

Vážení spolubydlící

Jistě jste si všimli, že v prvním patře našeho domu žije mladá žena jménem Klára.Většina z vás si možná už zvykla na její svérázný životní styl, časté pánské návštěvy a bujaré večírky.

Jako nájemník v bytě pod ní ale musím konstatovat, že situace se zhoršuje. Celý můj byt se otřásá hlučnou hudbou, ránami a křikem téměř každý den až do ranních hodin, ke všemu se ze světlíku line nasládlý zápach marihuany.

V mém věku a zdravotním stavu tato extempore jen těžko snáším

Apeluji na vás, slušné podnájemníky, zamezte tomu, aby se náš dům stal útočištěm podivných individuí a pochybných existencí!

K. Horáčková, přízemí.

 

Ve vzduchu se vznášelo růžové pírko.

Kláře ztěžkla v ruce igelitka se zavařeninami, které si vezla od maminky.

Za dveřmi garsonky se ozvaly šouravé kroky. Klára se rozhlédla, odšpendlila list papíru z nástěnky a schovala do kapsy bundy.

 

Doma vyskládala zavařeniny do spíže.

 

Sedla si ke stolu a vytáhla znovu list papíru z nástěnky. Pozorovala papír pokrytý pečlivým a trochu roztřeseným písmem staré dámy tak dlouho, až jí jednotlivá písmena začala splývat před očima. Zamrkala a k její úlevě se text opět zaostřil. .Stařecká vetchozrakost a nutnost brýlí na čtení by představovala absolutní fiasko v jejím každodenním boji za zdravé a dokonale fungující tělo.

V kuchyni bylo takové ticho, že slyšela hučení přelévajícího se proudu krve v cévách.

Z horního zaslechla nezřetelný útržek hovoru.

Npadlo ji,jaké zvuky zjejího bytu mohou slyšet okolní spolubydící. Možná kroky v měkkých froté bačkůrkách, cvaknutí dveří ledničky nebo televizi. Tu ale pouštěla málokdy, většinou jen na pořady o vaření.

Před spaním dávala z psychohygienických důvodů přednost lehké zábavné literatuře.

Přemýšlela , kdy se z jejího bytu naposledy linul nějaký hluk- jestli vůbec někdy.

Ticho , ve kterém si doposud libovala -připadala si vždycky, že ji obaluje jako měkká vrstva vaty a izoluje od ostatního světa -ji z nějakého důvodu začalo připadat těžko snesitelné. Natáhla se k poličce a zapnula rádio.

Program hurónsky veselé komerční stanice přerušily rány pod jejíma nohama. Vypnula vystrašeně rádio, sedla si na židli, přitáhla si kolena k bradě a neodvážila se ani pohnout.

Bušení do stropu vystřídaly vulgární nadávky.

Klára se tichými opatrnými krůčky přemístila do své postele a přetáhla si peřinu přes hlavu.

 

Vážená slečno Kláro!!!

 

Bohužel musím konstatovat, že slušné jednání je ve Vašem případě bez odezvy.

Jsem starší nemocný člověk a OPRAVDU TĚŽKO SNÁŠÍM každodenní hluk , který provozujete!!!

Nemluvě o početných návštěvách mužů různého věku, kteří si u Vás podávají dveře.

Jsem naprosto psychicky vyřízená, a jestli se vaše chování neumravní, BUDETE MĚ MÍT NA SVĚDOMÍ!!!!!!!

K. Horáčková, přízemí.

 

Za jejími ztuhlými zády se ozvalo zakašlání.

„Koukám, že u vás bylo včera veselo“ zamrkal na ni spiklenecky přes dioptrické brýle pan Chaloupka z trojky.

„Nic si z báby nedělejte, taky byla určitě mladá, akorát už si to nepamatuje, mrknul na ni ještě jednou a odjel s károvanou nákupní taškou.

 

Klára sundala stereotypně papír z nástěnky a vsunula do kapsy, ačkoliv to situaci zřejmě nijak neřešilo.

 

„Ehm, jako, dobrý večer...“ Vytáhlá postava se odlepila ode zdi vedle dveří jejího bytu.

Klára si všimla, že mladému muži ulpěla na modrém svetru se vzory kosočtverce část omitky.

Poslední, koho by čekala po návratu z práce, kde trávila poslední dobou stále víc času, byl poďobaný mladý Procházka ze sedmého patra.

Přehodila si tašku s květákem do druhé ruky a tázavě se na něj zadívala. Zároveň hledala v kapse klíče.

„Nezlobte se, že vás obtěžuji, ale chtěl bych s vámi mluvit v takové delikátní záležitosti..“

Hrozné tušení, které Kláře přišlo na mysl, se vzápětí potvrdilo.

Poté co jakž takž vysvětlila  Procházkovi, že zasvěcování nezkušených mladíků do tajů lásky, ani sexuální koučink nepřipadá v úvahu ani dnes večer, ani jakýkoliv jiný den v týdnu, zabouchla za sebou dveře bytu, odhodila síťovku s květákem a svalila se vyčerpaně na postel.

 

 

 

 

 

                                       Úřad městské části, přestupková komise

 Věc:stížnost

Již delší dobu jsem obtěžována a napadána mou spolubydlící p. Kateřinou Horáčkovou. Neustála mě slovně napadá a šíří o mě pomluvy nejen ústně, ale i formou různých dehonestujících vzkazů na nástěnce ve vestibulu domu. Vše vyvrcholilo minulý týden, kdy jsem byla dotyčnou při vystupování z výtahu napadena nejen slovně, ale i fyzicky. Paní Horáčková mě nejdřív zahrnula vulgarismy, a když jsem se snažila zavřít dveře a odjet, vytáhla mě násilím z výtahu a udělila mi několik úderů svým deštníkem, čímž mi způsobila pohmoždění levého předloktí.Pokud by se podobné útoky měly opakovat, mám vážné obavy o své zdraví, eventuelně i život.Prosím proto o pomoc.

 

S pozdravem

 

Ing. Klára Záleská

 

 

„Problém je, že tady mám obdobnou stížnost od paní Horáčkové na vás. Týká se rušení nočního klidu a.. ještě... dalších věcí..“

Předseda přestupkové komise nahlížel střídavě do spisu a střídavě na Kláru, nebo spíš trochu mimo ni.Klára si všimla, že se mu na pleši perlí kapky potu  Několik z nich mu steklo do čela, zalesklo se v odrazu světla z okna naproti a vytvořilo pozoruhodný efekt.

Horáčková seděla naproti Kláře a občas na ni vrhala úkosem pohledy zpoza tlustých brýlí.

Růžový deštník lemovaný krajkou, tiskla mezi tlustými koleny .

„Myslím, “ řekl nakonec předseda a ke Klářině lítosti si otřel čelo hřbetem ruky, „že záležitost vyřešíme omluvou, domluvou....“ mávl rukou. „Prostě každá z vás zaplatí pět set korun.“

Jinak vám oběma ukládám pro urovnání sousedských vztahů vzájemnou omluvu.

Pokladna je na konci chodby vlevo.“

 

Klára pustila Horáčkovou první ze dveří a chvíli něco hledala v kabelce, aby jí dala náskok.Podpatky její zdravotní obuvi se šouraly po mramorové dlažbě pomaleji, než by si přála a vzdálenost mezi nimi se chtě nechtě zkracovala. Přemýšlela, jestli nemá odbočit do dveří WC Dámy, když tu se babka náhle otočila, udělala prudký výpad směrem k ní a špičku deštníku jí téměř zabodla doprostřed hrudníku.

„San sacu ho, znáte ?“ zeptala se a sklopila deštník opět k zemi. „V Kendó mám jenom druhý kjú,ale v klasickém šermu jsem bývala dobrá. Po tom incidentu tenkrát jsem ale musela skončit, samozřejmě..“

Vzala vyděšenou Kláru přátelsky pod paží.

„Naproti je celkem příjemná čajovna, můžeme si dát dýmku a probrat to.“

Klára cupitala bezmocně v jejím pevném sevření. Připadala si poněkud trapně. Kdyby tušila , že psychický stav té staré paní je natolik vážný, určitě by na ni nepsala stížnosti a netahala ji po úřadech.

Spíš se jí měla snažit nějak pomoct. Má vůbec nějaké příbuzné?

Křečovitě se usmívajíc se nechala usadit na barevné polštáře.

Objednala si zázvorový čaj.

Horáčková sundala ortopedické boty, zkřížila nohy pod sebe a labužnicky potáhla z vodní dýmky.

„Zázvorový čaj, a brokolice vařená v páře, to vás tak vytrhne,“ odfrkla posměšně.

„Vsadím se, že nebýt mě, nevystrčíte dnes nos z baráku. Slečno, nemáte nějaké saké?“ obrátila se na obsluhu s dredy a v batikovaném tričku, která proplula kolem.“

Kláře z vynuceného lotosového sedu začaly dřevěnět nohy. Přesto se rozhodla být sociálně empatická.

Usmála se na starou paní. Slečna s dredy ji taktéž obdařila chápavým úsměvem. Sluníčkovitost by se dala v místnosti krájet.

„Víte,“řekla,“nakonec jsem ráda, že jste mě sem vzala. Už jsem v čajovně nebyla, ani nepamatuju. Chodíte sem často?“

Horáčková se na ni dívala lehce přimhouřenýma očima a mírně se usmívala, nepříliš sluníčkově, spíš jakoby zlověstně...

Klára se trochu s obavou podívala na deštník, který měla na dosah ruky.

San sacu, opakovala si v duchu..

...

 

Ostatně neexistoval důvod, proč by dáma jako byla Horáčková neměla mít na zdích vyšívaný obraz Hradčan nebo spoustu porcelánových figurek ve vitríně společně s obligátními háčkovanými dečkami. Rekvizitář odvedl dobrou práci.

„Vidíte ten strop? Ta omítka opadala při vašich sexuálních orgiích minulý pátek.Mám tohle zapotřebí?“

„Ale zkus si chválně představit, že by to byla pravda! Nebyla by to fajn změna?“

rozesmála se stařena chraptivě.

Stará paní přicupitala se starožitným porcelánovým servisem. Amarantové Klářiny sušenky

nasypala do modré plastové misky.

„Máte kočičku?“ Zeptala se Klára nesměle. Kdyby ji neměla, jednalo by se o zásadní chybu ve scénáři.

„Jo.“ řekla Horáčková a zničehonic pronikavě zahvízdala na prsty. Přihnal se obrovský zrzavý kocour a usadil se jí na klíně. Horáčková ho krmila kousky sušenek a pozorovala Kláru. Ta se z rozpaků pokoušela kocoura poškrábat za ouškem, ale ohnal se po ní s nevrlým zasyčením.

„Taky jsem měla pejska...“ řekla Klára po chvíli.

„Tohle je kocour, jestli jste si nevšimla“ pousmála se mírně stařenka, ale po chvíli se jí mírný úsměv rozšířil po celé vrásčité tváři . Prej „taky jsem měla pejska, zalykala se hýkavým smíchem, Klára ji asi pět minut starostlivě pozorovala, poté cítila chvění v koutcích úst a brzy se obě svíjely smíchy na sedačce v nezadržitelných vlnách, stoupajících od bránice krkem až do endorfiny zmítaného mozku.

Po nějaké době se Klára udýchaně zesunula na sedačku.

„A teď si ještě představ“ řekla Horáčková do nastalého ticha „jak s mladým Procházkou provozuješ orgie, až mi padá omítka ze stropu.

„

„Jinak můžeš mi říkat Adriana.“ řekla paní Horáčková po chvíli.

---