Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNeplavci v řeči. Na dně propasti
Autor
Movsar
"Moderní básník totiž v radosti své žaluplné síly neustále stojí na hraně propasti solipsismu, z níž právě vyšel.“ H. Bloom, Úzkost z ovlivnění
Není divu, že dlouhá tisíciletí, v nichž se člověk s láskou dotýkal umění, musela dospět k bodu, kdy ten samý člověk nabyl přesvědčení, že už se dost nadotýkal a dále že musí rázně trhnout oponou. Přistoupil tedy k umění se zcela novým pohledem: dost bylo historie, tradice i lásky, nyní tu stojím já – prorok, zakládající postava a vševládce nad novou epochou.
Zmíněná tendence k obratu se neobjevila až nyní, její původ byl chystán dlouho a na svět přišla v polovině 20. století. S postavami, které se nestyděly do galerií umístit takové věci jako sítotisky plechovek od omáčky, jutové pytle nebo prostě jen černý čtverec se sáhodlouhým textem „na vysvětlenou“.
To, co se opustilo jako první, bylo řemeslo. Umělcům už nepřišlo podstatné učit se mu, protože jejich hlavy hořely pro jinou věc: nápady; navíc mnohé z nich jsou natolik časově náročné, že je zhola nemožné věnovat se ještě něčemu jinému – vždyť si zkuste obalit plachtou ostrovy v Atlantickém oceánu (Christo a Jean-Claude, Surrounded Islands). To, co se opustilo vzápětí, byla jakákoli vazba na sémantický řád. Takovým směrem se sice vydali už abstrakcionisté, ovšem se vším všudy, tedy i s nárokem na společenskou výpověď, zatímco postmoderní umělci naopak silně lpěli na své společenské či přímo politické výpovědi, na „sdělení lidského“. Namísto sdělení se propadli do tenat schizofrenického blábolení. A kromě rezignace na řemeslo a vazbu k společnému světu spojuje je jedno: touha být na scéně.
Úvodní citát z vlivné knihy literárního vědce Haralda Blooma ukazuje na ryze moderní prostor: „propast solipsismu“. Jenže podstatné na té větě je detail, kterým Bloom upozorňuje, že básník je ten, kdo zůstává na hraně propasti, ne ten, kdo se do ní svou nemotornou chůzí zřítil a teď ze tmy „básní“. Připomeňme ještě jinou maximu, totiž Nietzscheovo: „Třeba mít křídla, když miluješ propast.“
Pročítat současnou poezii je jako nahlížet na trudnou scénu jedné velké „propasti solipsismu“, z jejíhož dna se ozývá zoufalé volání rozervanců.
13 názorů
co znamená, že hodnocení nemá žádný základ? pokud to chápu správně, podle tebe nekoresponduje se skutečností. viděls někdy vedle sebe dva obrazy výrazně odlišné řemeslné kvality? i mezi výtvarníky nejvyšší třídy jsou často výrazné rozdíly. tak třeba o kupkovi bylo známo, že je fenomenální kreslíř, zatímco třeba ericu fischlovi se vytýká, že kreslit moc neumí. na acu jsou různé ateliery a na nich různí řemeslníci. současným výtvarníků řemeslo chybí. a jak chybí i současným slovotvůrcům, je znát na pultech, případně tady.
dark matters
23. 01. 2017napr. táto blbosť mi udrela do očí: "To, co se opustilo jako první, bylo řemeslo. Umělcům už nepřišlo podstatné učit se mu". - toto hodnotenie vo vzťahu k výtvarníkom nemá žiadny základ. každý, kto sa venuje výtvarným odborom, začína tým, že zvládne remeslo. potom sa stavia na tom remesle a pokračuje sa ďalej.
Aššurballit
23. 01. 2017samozrejme ze sa neznesu. --- ultrakonzrevativna sa mi javi prave pre tu tvoju lacnu moralizujucu psychologizaciu /tuzba byt na scene/ danu do manipulativneho kontextu s rezignaciou na remeslo atd --- k tomu krasna moralitka o stave sucasnej ceskej poezie o ktorej aj v kontexte s minulymi prispevkami nevies skoro nic:-)
všechny tebou zmíněné přívlastky se nesnesou, některé si i výrazně odporují. tady platí dvakrát měř!
Aššurballit
23. 01. 2017budem rad ked mi zasa raz nieco venujes.:-). --- psychologizovanim by jeden nemal moc prace to je pravda - pretoze je to najjednoduchsi postup ako nieco zhodit --- proti nej stoji konzervativna liberalna marxisticka a slnieckarska retorika /v lubovolnom poradi/ :-)
no když tak sleduju, jak se plácáš v řeči i ty, asi ti budu muset taky něco věnovat. přemíra rozhořčených adjektiv a nakonec i vulgarita (jakkoli krajově podmíněná a s ohledem na to tolerovatelná) svědčí o tom, že s psychologizováním by tady jeden ani neměl mít moc práce. "ultrakonzervativní rétorika" je výraz nevhodný, a nejen proto, že se týká vkusu. co stojí proti ní?
Aššurballit
23. 01. 2017do historie by si mohol ist este hlbsie ako do poloviny 20. storocia. a inak smerujes stale k vacsim picovinam. taky tradicny mix ultrakonzervativnej retoriky podciarknuta lacnym psychologizovanim. to uz nie je ani provokacia- len nuda.
máš volné pole působnosti. na zprávy se nevymlouvej, žádnou jsi mi nikdy nepsal.
vždyť si taky něco napiš, jsi na literárním místě. tyhle tvé příspěvky patří spíš do "diskusního fóra" na novinkách.