Poslední vzpoura Řehoře Samsy

V této básni jsem  se pokusil "zlyrizovat" část ze třetí kapitoly Proměny, jakžto kreativní prezetanci na zadaní ve škole. Jedná se o poslední Řehořovu vzpouru v díle, kdy naposledy vyjde. Cílem bylo vcítit se do kůže Řehoře a popsat jeho pocity i s tím, jak jsem knihu sám vnímal a chápal. 

I.

Volnost, klid a pohoda,

to byly mé hesla, má svoboda.

Už ani jídlo nechutná mi,

kdy jsem naposledy jedl? …To už bylo dávno

 

Můj pokoj byl jako hřiště,

lezl jsem si tu sám, jako klíště.

Pokoj se plní těmi krámy,

a já utlačován ve svém ráji.

 

Skříně a bordel zrušily mé cesty,

maminko, utři ten prach! Kde jsi?

Oblíbený výhled z okna,

mi zrušilo šero mého oka.

 

Už zapomněli na mě,

nevědí, že jsem jejich dítě.

Díky nim je mým přítelem samota,

proměnili mě do ošklivého prvoka.

 

II.

Za dveřmi večeří hosti,

snědí to jídlo až do poslední kosti.

Dávají mi najevo svými mlasky,

že jako zvíře, nemůžu si užít slasti.

 

Ale pozor pozor, co to slyším?

Co přitáhlo pozornost mým uším?

V kuchyni se rozehraje hudba,

to jest hymna, oslava lidstva.

 

Ta krásná hra na housle!

Srdce mé tluče, stydí se.

Sestřičko moje zlatá,

půjdeš na konzervatoř, jsi mnou vyvolená!

 

Chci k ní jít blíž a vzít si jí,

v pokoji se zavřít a vlastnit jí.

Najednou nechci být zvíře,

už neberu ohledy na své blízké.

 

Ukážu jim, že chci změnu,

vyjdu trochu, projevím snahu- aspoň trochu!

Už vidí mě rodina,

ještě žiju! Obejmu vás jako za mlada!

 

Ale všichni jsou zhrozeni,

vy mě nepoznáte, tyrani?

Chtěl jsem se udobřit -být zase ten váš Řehoř,

už dávno si nerozumíme- nejsem pro vás Řehoř.

 

Ale sestra hrubě naléhá,

otec lehce podléhá,

zbavte se ho, je to zvíře!

Jsem! Nechtě mě v mé díře.

 

III.

Nechci tropit další škodu,

odcházím do svého klidu.

Ještě jeden pohled na rozloučenou,

místo toho vidím matku spavou.

 

Sestra byla rychlá,

dveře zamnou zamkla.

už nechci žít a odcházím,

jejich život ušetřím. 

---