Písmák Harmonika
Déšť dubnový se na pupeny věší
a jabloňové květy probouzí.
Zas v hospodách se zpívá, pije, hřeší.
Vždyť krčmy přece - nejsou kartouzy.
Silueta
Stát u okna a do tmy dvora
se dívat, než se rozední,
pak do kuchyně odvrávorat,
pak zimní scéna polední:
Tichý lokál
Do paměti se vrývá každý šrám,
data i tváře, dramatické scény.
Paměť je studna. Podívej se tam -
v té hloubce stejně uvidíš se sám
Bublinky
Nemluví tak dlouho,
že jí rty obrostly šupinami
a z rukávů jejího županu
jsou ploutve závojnatky.
Dva
Nálada stará
Jan Opolský, 1899
Snad je to rok, snad deset let je tomu,
já nemám paměti, jen vím, že den se smrákal,
Na konci září
Jan Skácel: Líto
Dny z konce září
ostré suché dny
a na oltáři
Řeka
Zakopneš vzpomínkou
o soukromí,
o dávnou intimitu
a jak široký tak dlouhý
Setkání ve vánici
Goblén, který tkadlec dotkal
spíše v noci nežli ve dne:
temné zimní odpoledne,
kalná světla na ulicích,
Edgarovská variace II
Svíčka vrhá na zdi stíny. Pavučiny. Pavučiny.
Třísní knihy, temné kouty, začouzený nízký strop.
Edgarovská variace
Na zlatý kříž se snáší tma
jak černé sukno pohádkové,
do okna chrámu havran klove,
pak zhasne knot, co hořet má,
Novoroční splín
Novoroční splín
Do mlhy vstávám.
Splín z probouzení.
Smrk opadává,
Svítáníčko
Už odešel a v ranním přítmí
teď růže od něj voní víc.
Dál přemýšlím, kým mohl být mi.
Tma plná smutných létavic
V podzimních polích
Dny v listopadu jsou tak matné
a temné noci bez konce.
Mráz do bledých brázd spáry zatne,
lán tiše čeká na honce,
Už v plodové vodě
Už v plodové vodě
se střídá v maličké tváři
zachmuřený výraz
s úsměvem
Závěrečná
Je zakouřeno. Siluety zbyly
z těl tanečníků, z párů posledních
a bledý zpěvák jako stěna bílý
se pokouší o neupřímný smích.
Ti literáti...
Jak zábavné jsou opilecké hádky.
Křik v lokále mě vždycky pobaví.
Jen o Pegasa mívám obavy.
Ti literáti.
senrjú 1 až 5 / 10 / 21 ( Strašáci )
Zvoní klekání.
Strašáci naslouchají
drze ve stoje.
Leje jak z konve
Kasárenské blues
Kasárenské blues
Zdi nasákly tu lampasáckým řevem
Na obnažených cihlách roste mech
Mží - krovy straší obnaženým dřevem
Dandy
Dandy
Květiny v klopách odvál čas
fiakry do tmy odhrčely
a panské vycházkové hůlky
Anachronik
Anachronik
Širokým řečištěm teče proud vět
secesní labutě hladinu brázdí
únava k půlnoci tvůj Mucha na zdi
Kouzelná flétna
Spíž
Kde kdysi visely uzené kýty
myš vyhlodává zbytky ořechu
a šramotící duch
Ukolébaný měsíc
Vzdálené hromy -
Osika se roztřásla
i v mírném vánku
Průvan v kostele -
Zahrada za zdí
Mlhavé ráno -
Z celé zahrady zbyly
jen ptačí hlasy
Zahrada za zdí -
Přísliby
Noc za nocí mráz v sadu stříbří stromy,
pak zadumaný měsíc nad růžemi
se rozplyne a slunce pomůže mi
na nějaký čas kletbu zimy zlomit.
Únorové blues
Prázdné jsou v únoru ponuré lesy,
v dubovém listí si severák šustí,
zamrzlé řeky slov do ticha ústí,
Básníka vlastní hlas, vlastní dech děsí.
Zapomenout!
Do mlhavého rána za úsvitu
zní nářek racků nad šedivou pláží.
Já zapomenout na tebe se snažím
i na kotvu, co v písku rezaví tu.
Měsíc a mrak
Nad jíní vyšel měsíc sněhobílý,
na černém nebi po půlnoci trůní.
On chtěl by zůstat do svítání u ní
a ona šeptá: spěchej domů, milý.
Narcis a vločky
Dál venku sněží. Poeta se zhlíží
dnes ve svých básních jako v zrcadlech,
mdle oprašuje květy uvadlé,
sní nad sešitem, oči se mu klíží,
Bez úsměvu
Smích vryl by vrásky do hlaďounké pleti
těch krasavic, co zůstávají vážné
a odtažité, upjaté a vlažné,
co na sluníčku svěří parapleti
Góngorovská variace IV
Čerň havranní se loučí s jejím vlasem,
už pod hřebenem jiskří bílé jíní.
Je šedou myškou, tichou hospodyní
a mužským očím spíše vyhýbá se
Góngorovská variace III
Had ukryt bývá ve kvetoucím keři.
Když nečekáš to, uštkne tě a zmizí.
Jen šťastné chvíle láska nenabízí.
Je blázen, kdo v ni pošetile věří.
Góngorovská variace I
Kdo vzpomene si dneska na El Greca
v tom světě, který tupě bezbožný je.
A komu z nás se do paměti vryje
jas "Vzkříšení", co tiše na zdi čeká
Fén
ukaž mi její fotku
chci vidět tvář té ženy
kvůli níž jsi zapomněl
že na tebe jiná čeká
Staveniště
cihly unaví čekání a rozpadnou se
jeřáby svěsí v zármutku své šíje
lopaty zreziví
myslíš že tu porostou květiny
Černá louka
kolibříci mi říkají
že sis změnil účes
mně to nezajímá odpovídám
a bedlivě naslouchám
Opouštěná
všimla jsem si že všechno co nemám
mi připadá krásné
včera
po probuzení
Poslední kytka
vzala jsem z vázy poslední kytici
kterou jsi mi daroval
otrhala jsem vadnoucí květy
a snědla je
Identita
Všichni nosíme masky,
někdo se líčí,
někdo usmívá,
někdo před sebe staví manželku, manžela,
Jizvy
Raději bych
měl tělo plné jizev
a hlavu plnou vzpomínek
než prožít celý život
Bez těl, bez tváří
Nikdy nešlo o to, jak vypadá,
vždycky jen o to, jaká je:
zamiloval bych se do ní
i se zavřenýma očima.
Metafory
Láska je
vrhnout se do rozbouřeného moře,
doufat v náruč, která tě zachytí,
a vědět, že bez toho skoku
Pan Sladký
"Dívky,"
řekl stařec,
"jsou hudba, co věčně plyne -
nemá smysl stěžovat si na píseň,
Free, cool, sweet
Postav dívku
do měsíčního svitu
a říkej samou pravdu:
pak se z každého muže
Neúspěšný
Ráno
mě učila francouzsky
a po snídani malovala
a já psal,
V bezvětří
zvykla sis
záviset na druhých
chtít po nich
aby ti nahradili to
Studená náruč
Prolog:
Díky Solsticovi (viz jeho příspěvek "Al čte prózu") jsem si poprvé mohla přečíst dvě haiku vytvořená umělou inteligencí
a přestala jsem se bát, že by nás, haikaře, mohla tahle "konkurence" ohrozit. Přesto mě jedno z umělých "haiku" inspirovalo k (doufám)
smysluplnější variaci.
Noční koncerty
Zbohatlíkův park -
Z tůně s kapry koi vříská
moravská žába.
3 x svlačec
Šňůrky netřeba
Rajče k tyčce přiváže
ochotný svlačec
Opravený plot -
Nad propastí
Je večer - černé mraky jdou,
jdou nad vodou, jdou pod vodou -
a teskná, šerá krajina
se pod nimi chvít začíná.
Cesta tmou
Tmou nočním vlakem sám zas jedu domů
a v prázdném kupé zvolna usínám.
Rád svěřil bych se, ale nemám komu:
jsem gambler, co se vrací z kasína.
Na květy třešní mží
6. 5. 2023
Na květy třešní mží a lístek nepohne se,
jen teskně zpívá drozd do májového přítmí.
Hrst plátků okvětních jak bílý sníh se snese,
Hříšnice
Ohníčky vlčích máků
na jejích úsporných šatech
div nezapálí tramvaj
a ztichlí beránci
Rovnost
Až příliš pozdní odpoledne
Když zvetšelé kostýmy stromů
opadávají na jevišti,
hra sotva vyústí v ovace.
Cvrkot
Turisté vstupují
zadními vrátky
do pohlednice,
vlastní rukou se zvěčňují
Sen o baroku
Dav pískovcových svatých, akáty
a cáry mraků nad morovým sloupem.
Jen ve snech jsme už spolu já a ty,
mé baroko, - pak vzpomínka se sloupe
Vyhnálovský snížek
Tiše sněží do tmy dvorů,
vrata jsou dál na závoru.
Vločky šustí, ztichli drozdi.
Temný duben. Máj se zpozdí.
Poklady
Ty tam jsou svátky. Pátky budou všední,
dny divně tiché, bude mrholit.
Ta zádumčivost jarních odpolední,
kdy vrátíme se z práce, ze školy
Fosílie
Zjevení
Ostatky hudby slov,
ty relikvie v školní čítance,
když v oceánu rapu,
Slova
Otázky zabloudí v mlze
matoucích odpovědí,
chodidla obutá v lodičkách
se přecejen zdráhají
Blues ještě před snídaní
Svítání
a za sklem figuríny
dál ozářené bodovými světly
i v hodině prázdných ulic.
Na čekané
Noc na posedu -
Nad mýtinou se pasou
zatím beránci
Skvělý úlovek.
Drozd
V mé duši myšlenka jak těžká vůně vstala
a píseň, v mládí svém již slýchával jsem pět,
do tváře dýchla mi a za ruku mě jala
a ztichlých do zahrad mě vedla zašlých let.
Vyhnálovské lány
Mrak nad krajinou, slunce - zlatý plíšek
a po osení klouzající stín
a vítr - vítr - chmýří z pampelišek
a v poli kříže, prázdná rozcestí
Za zenitem
Za zenitem
Zahrady, kde už nevkročíš
do svůdných stínů.
Skalnatá horská úbočí,
Březnový park
Park bez milenců -
Srdce vyrytá v kůře
pokrylo jíní
Pro další pivo.
Bridge Over Troubled Water
Vstoupí do mlhy
a na mostě z ní zbude
klapot podpatků
Uprostřed řeky
Slejvák
Dole pod oknem
se vyhýbají loužím
deštníky
Májové kapky -
Pohraniční blues
Náhrobky v lese -
Vzpomínky odsunuté
za ostnatý drát
Německý hřbitov -
Garden party II
Na garden párty
budou dneska opilí
snad i komáři
Oslava končí -
Loučení
Dlouhé loučení.
Z dálky mi ještě mává
strašákův rukáv
Konec aleje -
Šeď v sedm hodin ráno
Jen trocha tmy a jíní,
té vlezlé, neodbytné mlhy
a černobílý film
nás vtáhne do své šedi,
Vyhnálovské balóny
Balóny nad krajinou
vždy změní poklidné odpoledne
ve Lhotákův obraz
a káva na terase
Recitátor
Umíš se vznešeně hroužit
do hlubin "skutečné" poezie,
tak libozvučné,
že si ji musíš i v duchu
Dvakrát almužna
Slunce po dešti -
V žebrácké misce přibyl
blyštivý dukát
Žebrákův klobouk -
Romantický sen
Spíš. Ve vlasech ti ulpěl plátek růže,
co spadl z keře v stinném zákoutí.
On, unavený marnou láskou, ti
zas napsal dopis, že se roznemůže,
Písmák a tma
Noc. Flétnista dnes valčík hraje,
strom tančí - spíš se kymácí.
Zas o vyhnání dávném z ráje
v tmě přemítají písmáci,
Smog
Sníh leží zrána v pustých uličkách,
tam před klepadly oprýskaných vrat.
Čtvrť, která svoje dítka nehýčká,
kde musejí se od malička prát.
Garden party
Oheň u řeky -
Těch jisker, co se topí
mezi hvězdami.
Noc před hospůdkou -
Studené kapky
Rozpršelo se
Chlapec odnáší draka,
káně krouží dál
V podzimním dešti
Výlov
Hemžení kaprů -
Mezi hřbety ryb v síti
se zmítá měsíc
Kapři jsou v kádi,
Bílé stíny
Kapky na stéblech -
Na trávníku neroztál
bílý stín tůje
Slunce nad jíním -
Zimní láska
Tím víc se k sobě tisknou v noci,
že mráz jim leze za nehty,
dva pod lucernou. Slastný pocit:
být jedno tělo. Zanech ty
Pašije
Nejvyšší dívčí hlas v kostelním sboru
vzlétal jak skřivánek nad jarní lán.
Dost bylo úzkostí, půtek a sporů.
Mrak z nebe odplouval vichřicí hnán.
Silueta II
Den vadl jako bílá růže,
co ztrácí plátky poslední
a před kavárnou do kaluže,
už naposledy v tomhle dni,
Po letech "doma"
Po letech "doma"
Dům, kde jsi vyrůstal.
Po letech stojíš ve známé čtvrti
a okna ve třetím patře
Sen
Náhle tu stojí - v bílé mlze -
rychle se z noci vynořiv,
vyžilý mladík ( divné tuze,
neviděl jsem ho někdy dřív. ),
V podkroví
V podkroví se svítí,
dole už je tma.
Moc se nelíbí ti
naše "apartná":
Křik
Když odbila pátá,
vybuchl ve dveřích základky
načasovaný křik
a rozprsknul se
Lodičky
Na lodičkách vždy zastavil se čas,
když bez vesel si s proudem plynuly,
když neutichal jeho vlídný hlas
a ona snila - v dobách minulých.
Datel
V dávném snu o samotě
byl slyšet v tichu hor
jen datel
a básníkův starý
Výš?
Dál štíhlé věže nad střechami ční,
nad paláci i dvory s pavlačemi.
Skvost gotiky a chodci neteční.
Už z kazatelen mniši neřeční.
Ermitáž
Nervy jak lana nemá nikdo z nás.
Už tiká stroj a v chvíli nečekanou
zaduní výbuch, protrhne se hráz.
Kdyby tak lidé dokázali včas
V trysku
Trochu pomaleji, koně, trochu pomaleji.
Tolik nesmíte na můj bič dát.
Příliš bujní koně mě pryč odvážejí.
Jak v odměřený čas mám píseň dozpívat.
Vrcholná poezie
Sníh smetá vítr z ledovce
a snáší do údolí.
Už nedohlédneš na ovce
sám v lavinovém poli.
Vyhnálovský sníh
Všudypřítomný sníh
ukradl přes noc krajině barvy,
sype se do houštin kolem cesty,
ulpívá na řasách
Splav
Splav, který zpíval
druhý hlas
k ukolébavkám,
si v noci stále rozpouští
Kouř
Už vedu život prostý, rozumný,
dívám se k nebi a modlím se k bohu,
vpodvečer dlouze bloudím za humny,
zaháním tichý nepokoj a touhu.
Housle a děla
Zvuk houslí bloudil po oboře,
podivný stesk se linul z not
a zavoněla sůl a jód
a z mísy ústřic dýchlo moře.
Petrohrad 1910
Čas plný proměn. Naplnil se osud
a nové básně s novým stoletím
bard zpívá davům. Je to o pathosu,
či básnířka jen brouká dítěti
Třpyt II
Déšť houstne,
bere řidičům
vypouklá zrcadla na nárožích
i matné dopravní značky,
DNA
DNA
Vyřízlé srdce mrtvé kněžny
zaletované v nóbl schránce,
drobné kostičky princezničky
Vypiš se z toho...
Prokletý básník vzpomíná
na dávné prohry, na ústrky.
Život jak kostky domina
prý se mu zhroutil. Jako smrky
Oáza
Naše životy se nikdy nevrací
Umíráme v troskách iluminací
Jako jepice a jako blesky hromů
Už se vznáší světla mezi listím stromů
V náznacích
Kultivovanost
tiché a poloprázdné
kavárny.
I vášeň se tu musí vejít
Zpoždění
Prosinec přidal k hrdličkám
nádražní havrany
a nikdo už tady nechodí
po perónu bos
Industriál
Velitelský prst komína
nad cihlovou armádou
továrních budov
patří už do jiné války.
Save Our Souls
Zavírací hodina
Hospody právě zavírají
a mlha polyká chodce
jako rumové pralinky.
V akváriu
Moderní zastávky autobusů
připomínají akvária:
ty skleněné stěny,
ta rozpřažená křídla dravců
Severní nádraží
Konečná.
Vystoupíš z ojíněného vagonu
do bílé noci
a nádražní lampy
Přimrzlé figurky
První sníh v parku -
Na šachovnicích mizí
černá políčka
Vysvitlo slunce
Ptáci
Listopad tetuje do mlhy
alej z trnitých akátů.
Ta filigránská práce.
Už ani list,
Rezavá jehla?
Nedělní ticho v malých městech,
když zvony ranní odzvoní,
když z oken oběd zavoní,
když hospodyňky věří ve steh
V troskách Kolosea
V troskách Kolosea
Některá slova
jsou silný tabák
i pro našince básníka.
Hlavolamy
Hlavolamy
Básníci za nic neručí,
už neučí nás žít.
Zanechávají na slovech
Ztracená v dešti
Stále hustší déšť.
Už nepřečtu písmenka
na rozcestníku
Vcházím do mlhy
Syn
Staré zrcadlo -
Často z něj na mě kouká
můj mrtvý táta
Škrtám a škrtám -
Vyhnálovský splín II
Za břízou břízu vítr sklání,
háj ztrácí listy poslední.
Nic neváží to "zlato" v dlani.
Dým taky tančí k poledni
Přístav II
Tykadla dálkových světel
prohmatávají živé ploty
a zmoklé krovky aut
se blyští,
Podzimní příboj
4. 11. 2022
Stopy mizí z písku pláží,
zbývá šumot vlnobití,
paměť, co se zvážit snaží
V lese
Kopyta, tlapy - ten smutek psích štvanic,
štěkot a troubení, výstřely, pád.
Pak vločky v povětří, zuřivost vánic,
sténání okenic a touha spát,
Kříž v dálce
Pokácené husté lesy
zas sa budů zelenat.
Ale kříže v dálce kdesi.
Može mrtvý z hrobu vstat.
Světlušky
Červnový hřbitov -
Nad hroby víc světýlek
než o dušičkách
Rojem světlušek
Posvícení
Slunečko zachází
za les javorový
a hospodář schází
v izbě mladej vdovy.
Mravenci
Lesní rozcestník -
Odtud jdou mravenci dál
po žluté značce
Za pochodu
Vratké obrazy
22. 10. 2022
Čerň oraniště, okr ořešáků
a řeřavění dohořelých svíd.
Mží na strašáka v promáčeném saku,
Listopad
Bez hlesu téměř trpělivě
jako by tu smrt potřeboval
snáší se k zemi list a ovál
je snášenlivě skryt v tom pádu
Vyhnálovští havrani
Tak brzy soumrak. Rázně pozvednu
zrak nad říjnové očazené střechy.
To havrani se slétli na ořechy
a budou s námi dlouhou řádku dnů.
Po šichtě
Odlíčíš se a odložíš
oficiální úsměv
a s ležérně zbouraným účesem
se obrátíš zády
V podzimním šeru
Za oknem bílo -
Chceš najít očima déšť
schovaný v mlze.
Prší a prší -
Šum
Tma plná větví
zní tak chaoticky.
Poznáváš po hlase borovice
a pročesáváš ušima
Byl říjen už...
Byl říjen už.
Byl říjen už, jenž neměl tepla více,
už večer v kamnech plála polena
a na hřbitovech zapálili svíce,
Povolební blues
Povolební blues
Je po volbách a tváře politiků
napuchly ještě víc
dík nočnímu dešti
Šupiny
Jan Skácel:Potom
Potom je hospoda Na Ostychu
krásně a tiše se v ní pije
nestojí uprostřed dědiny
Rodina
Jan Skácel:Předměstské kino
Malinké kino na předměstí
malinké jako lidské štěstí
a před ním zaprášený akát
V mlze
Rainer Maria Rilke: Podzimní den
překlad Jan Skácel
Tvé léto, Pane, skončilo. Je čas.
Přikryj svým stínem na orloji metrum
Peřeje
Jan Skácel:Báseň
Bývá nám ticho jako dětem zima
tak dávno není kdy
vymlouváme se na jindy
Hrdina?
Jan Skácel: Sonet o smrti Dona Quijota
napsal Sacho Panza zbrojnoš
Naříká Sancho pláče Dulcinea
za zídkou zblblý dav se chichotá
Nad klenbami
Jan Skácel: Sonet o plivání z mostu do vody
napsal Pseudolus otrok
Jsou věci o kterých se nepřemýšlí
a slušný člověk nemá ani kdy
V koloně
Jan Skácel:
Lidé se probouzejí plní oděrků
bosýma nohama se dotýkají dna
Košile zvyku leží přichystána
Identita
Jan Skácel:
Půjdeme tam a zeptáme se znovu
který to býval hrob a jestli nebe chce
helikoptéru
Turgeněv pozdě k ránu
Jan Skácel:
teskno je tak že málem lze
i turgeněva v něžných panelácích čísti
a pro černého papouška
Sasanky a klauni
Jan Skácel:
do těchto dnů se my už nevejdeme
jsou veliké pro naši malou při
jsou jako vylomené dveře katedrály
Dalí
Jan Skácel: Pouta
Dětství je to co dávno kdysi
bývalo a dnes ze sna visí
jak provázek a zbytek pout
Krajina ve vichřici
Jan Skácel: Roviny
Když o polednách vítr topol ohýbá
a Klekánice
za hrdlo nás vzala
Zvonce
Horská pastvina -
Beránci zatoulaní
až na nebesa
Ovce ve stráni -
Villonská balada
Psát jako Villon. Planá hra a hec.
To může jenom blázen, dobrodruh,
jen diletant, ne pravý umělec,
mdlý epigon, jejž nemiluje Bůh,
William Blake: Malý vagabund
Pojďme pryč, matičko, v kostele je zima.
V krčmě je teplíčko. Tam jsme mezi svýma.
Štamgasti veselí celý den se smějí,
co tady s anděly.
William Blake: Tygr
Proti přitažlivosti zemské
do výšky volím pád
daleko odtud spadnout nemajících
a levou chci jen psát
Klondike
Stříbrobílé pláně luna popráší,
celá země leží v bílém rubáši.
Bílé slzy kanou bílým březinám.
Kdo jim asi umřel. Nejsem to já sám.
Ztroskotanec
Zase chlastají, rvou se a pláčou,
žlutý smutek zní z harmoniky.
Klejou na smůlu, k čertu s tou káčou,
bylo líp Rusi s panovníky.
"Přístav"
Jsem flákač celé Moskvě známý.
Na Tverské a kolem, hlavně tam,
každá fenka v lovu uličkami
ví, jak lehkým krokem proplouvám.
"Vítěz" Jesenin
Už tě líbám jen jak návyk nutí,
nevím kolikátou "jedinou".
Vzplanu jako sirka po škrtnutí
slova o lásce se vyhrnou.
Podzim s Jeseninem
Jsem pouhý poutník. Míjím se s lidmi.
Zapomeň, jen mi zamávej.
Podzimní měsíc, klidný a střídmý
nejitří rány bolavé.
Otesánkův stín
Startovní čára
Čerstvě dospělí
nezačnou rozdávat hračky.
Hoví si v plyšových doupatech
Ruská ruleta
Všichni vědí: není, není štěstí
v tomhle údolí.
Kolikrát už svírali jsme v pěsti
pistoli.
Hlavy a slzy
Za kapkou kapka do kaluží kane
na vylidněném nočním náměstí.
Déšť oplakává stokrát oplakané,
ty mrtvé, na něž stále naštěstí
Písek v hodinách
Zbor
Z obrazů zbyly
jenom hřebíky
na ojíněných zdech
Básník a jeho stín
My dva jsme chodívali kdesi tam -
po městech - v oknech bledí lidé byli.
Já kráčel vpředu, za mnou on, on sám,
vidoucí do hlubin a blízký cíli.
Exkurze
Díky vitrážím
barevné příšeří chrámu
změní tvé vnímání reality,
když necháš slunce za zády.
Labyrint
Historické jádro
Večerní město pod křídly
holubů, které vyplašil zvon,
je rozsochatá drúza
Islandské blues
pro Lady de Winter
Holé jsou zelené islandské vrchy.
Namísto borovic
je pokrývá mech.
Puklý zvon
Charles Baudelaire: Puklý zvon
překlad - Svatopluk Kadlec
Je sladkobolno snít za zimních večerů
a slyšet u krbu, kde bliká plamen v kouři,
Vyhnálovský splín
Charles Baudelaire: Spleen
překlad - Svatopluk Kadlec
Syt všeho života, zlý Leden v rozčilení
svou urnu vylévá na zachmuřený svět,
Vyhnálovská "až"
Sbohem, ty letních dnů, žel krátkých, jase skvělý,
brzo se vnoříme do temnot, kde je chlad.
Už slyším polena, jako by hrany zněly,
na dlažbu dvorů všech s duněním dopadat.
Jantar
Jan Skácel: Stopadesátý sonet o jaru
Jaro tak křehké
až se světlo láme
pomalu
Černé oči, jděte spát
Místo vloček déšť -
Sněhulákovi tečou
černé slzičky
Tvář za sklem I
Třpyt chladné rosy proměňuje v jíní
mág bledý měsíc - mocný kouzelník.
Dnes zavěsil se nad věž kostelní
a celé město nejspíš vzbudit míní,
Jen dobré?
Na čerstvou rakev
dnes naházeli hlínu
a velebná smrt
taktně zamlčuje
Té nejkrásnější
Té nejkrásnější
Nejkrásnější bývá šílená.
Jaroslav Seifert
Ta nejkrásnější bývá šílená,
Mizení
Stále se někdo někam ztrácí,
vytrácí zvolna z paměti.
Včera byl ještě inspirací,
dnes o něm nemáš ponětí.
Archaik dnes
Hledal jsem kytaru a nalézal vždy harfu.
Chtěl jsem psát postaru, ne otevírat hrob
a rubáš zvetšelý jak dekadentní star - fuj.
si trapně oblékat, být z minulosti trop.
Míjení
Vím - v davu lidí se zas minem,
když alej listím okrovým
jen tiše mávne za tvým stínem.
Tak co si počít se slovy.
Svoboda ?
Už o samotě týdny žiju si.
V mém adresáři chybí tvoje jméno.
Už večeře ti vařit nemusím,
jen málokdy mám vzorně uklizeno,
Přívěsek
Už dozněl hukot pravěkého úlu.
Spi, osamělá včelko v jantaru.
Sníš nekonečně dlouho o jaru,
o bzukotu, co plní campanulu
Kamilu Lhotákovi
Modř inkoustu se k veršům lépe hodí
než neurotické tahy propisky.
Chci nad krajinou letět vzducholodí
a nezanechat dole otisky
Romantik dnes
Karel Hynek Mácha: znělka č. 6
Tichý jsem co harfa bezestrunná
zavěšená v kobce otců přešlých,
tichý, v zásvitu jak světů vzešlých
Loutkářka
Jdeš k pevnosti a zapomeneš heslo,
jen stojíš ve tmě, neoslovíš stráž,
pak trmácíš se nocí křížem kráž
jak pouhé děcko, které aniž hleslo
Vyhnálovský rap
Úplňkový komiks
Jak rychle dorůstá měsíc
ze srpku po děravý
terč ostrostřelců - "Básníků",
Veršíky z mechu a kapradí
Za předním sklem
Zas čárový kód kmenů
kolem silnice,
ty smrky v pozoru,
Hamlet
Hamlet
Za vlnou vlna, jejich věčný chvat
a bílá pěna pod pobřežní skálou.
Jen začne mizet, jako závěj tát,
Tak tedy zítra...
Jen přítmí - slzy uplakaných svící,
jimž tělo z vosku plamen užírá,
lesk epolet, smích, víno, důstojníci
a náhle dopis v ruce kurýra.
Z houbařovy kapsy ?
Lesní studánka -
Pokouším se vylovit
zrezlou rybičku
Kapitán Achab
Kapitán Achab
Do přítmí mží
a v lezavém chladu
šum jemný jako mušelín
Král Slunce
Král Slunce
Už zlatá špička ledovce
pomalu pluje mořem tmy
už zlatoústý vodotrysk
Podzimní fuga
Podzimní fuga
Vejdeš - li do hudby lesa
sloupoví kmenů
a žebroví větví
Pomalý rozjezd
Pomalý rozjezd
Šero se pere s neony
o pozůstatky noci
Kaluže křtěné benzínem
A stále je co říci
A stále je co říci
Sousoší sousedek
snad roztrhne až orkán .
Slepec se vyhne
Haiku XLVII
Začíná pršet -
Už v kapkách na mé tváři
nenajdeš slzu
" Názory "
V kavárně u stolku lecco se řekne ,
srdce se zachvěje , srdce se lekne .
Trochu se vraždilo , trochu se kradlo ,
pereme , pereme špinavé prádlo .
Nebe - peklo - ráj
Nebe - peklo - ráj
(z letní dílny Pana "Básníka" , 31. 7. 2017)
Žár zažírá se do prázdného rynku
a rozpaluje černé tváře soch
Tragéd
Tragéd
Prach na prknech co znamenají svět.
- Už rezavá jest pozlacená klec
z níž zahřměl příval patetických vět
Modlitba
Modlitba
(z letní dílny Pana "Básníka")
Zed' staré kapličky se z houští kopřiv zvedá
nad lány plné chrp a žlutých kozích brad
Stará adresa
Stará adresa
Dům prázdný - jenom po obrazech
ty světlé skvrny na stěnách
po lůžku pírko na podlaze
Shakespearovy sonety
Shakespearovy sonety
Muamarkovi a kvajovi
Číst - ochutnávat velmi staré víno
a z historických pohárů je pít
Kartářka
Kartářka
Pokládáš na stůl
jen srdce a kříže
v červenočerném souladu
Nádražíčko Vyhnálov
Nádražíčko Vyhnálov
To směšné "nádraží" kde nikdo nepřisedá.
Jen zřídka zastaví tu počmáraný vlak
Ten nápis "Vyhnálov" na černé boudě - běda .