Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Daleko

17. 02. 2017

564

Autor

MAJKL65

Je daleko k jaru, ač na konci zimy
v očích však vidím myšlenky tání
a loňských ptáků šedivé stíny
světlu se jako my v tom ránu brání.

V posteli kreslí nám na bílé plátno
přítomnost okamžik, kterým jsme teď
barvami vzbuzení a nocí zhaslou
obraz ten vteřiny přibitý v zeď.

A je mi poprvé, jako bych spal
zemi pod nohama smím ztratit sám
a dech tvůj rychlejší dýchá mne dál
co nikdy neměl jsem je vše, co mám.

Na okna zabloudil prsty teď déšť
počítám kapky jen a chvíle ticha
ňadra tvá zbělala mnou, ránem též
čas hlínu se sněhem v těla nám smíchá.

5 názorů

Richard Hrob

26. 02. 2017

Dát tip

Jo, tohle není vůbec špatné. Tipuji*

Štírka

23. 02. 2017

Dát tip

co nikdy neměl jsem je vše, co mám.... = parádní vyjádření.... jinak u Tebe, jak už jsem psala, oceňuji jiný styl, než skládání do veršů.... Vyznívá prostěji a více promlouvá ke čtenáři....