Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJá
Autor
FVillon
Moje normálnost mě opustila.
Mlhavé záblesky chlapce, kterým jsem býval.
trhání Posledních útržků mé lidskosti.
Ale jsem stín toho, čím jsem byl.
Jsem pevně rozhodnut jít vám vstříc .
Do toho, Vysměj se mi!
Řekni, že jsem šílený!
Ale jsi to ty, kdo je chycen v mé hře.
Kočka a myš, krásný kruh.
Dávej si pozor na jazyk!
Ta slova bolí ...
Nyní mlč, a Přidej se ke mně -
namalovaným úsměvem.
Jejich oči je prozrazují.
Rozšiřují se se strachem a obavami.
Zatmělo se mi před očima.
Vyřezávají mou tvář do jejich nejtemnějších vzpomínek.
Nejsem úplně bez citu.
Opatrnost je dobrá vlastnost,
když pracuješ na mistrovském díle
A trpělivost je důležitá,
když pracuješ na živém plátně.
Vyšiju moje slova do jemného masa.
Nebuď osamělý, nebuď žárlivý.
Jak bych mohl zapomenout?
(Stále nespíš? Ne nadlouho.)
5 názorů
Pozor na skloňování zájmen: vyšiju "svá" slova... Poslední verš celkem chápu tak, jak to vysvětluješ v komentáři. Jinak první polovina básně má lepší spád, pak to trochu drhne. Ale celkem jo.
pro mě spousta silných slov a trochu otřepaných frází a přirovnání, který však celkově nevyvolávají žádný pocit... mně to přijde, že to vede odnikud nikam... ale možná to jen nedokážu dešifrovat... možná kdyby se to prořezalo, tak ta bezmoc (? je to to, cos chtěl vyjádřit? nebo jsem mimo?) vynikne lépe.
ne je to myšleno smyslem ....Stále nespíš= bojíš se ...Né nadlouho=umíráš, protože jsem tě zabil...
tak jemné maso a tak tvrdá slova.. a kdybych se k tobě přidal namalovaným úsměvem, stejně mě prozradí mé oči, rozšiřující se strachem a obavami a zatmělo by se mi, tak k čemu to.. :(
a ještě ke všemu nechápu poslední verš :( přiblížím ti můj pocit - "stále nespíš?" (ne no, to jsi trefil...), "ne nadlouho" (eeh, takže říkáš, že zanedlouho budu normálně spát? no, to teda nevím...)