PRÉRIJNÍ KŮŇ

 

 

 

PRÉRIJNÍ KŮŇ

 

Tma zahalila město

 

Měsíc

Pár dnů po úplňku

I přes zatažené žaluzie

Její temnotu mírní

 

„Dobrou noc.“

 

A ona nemá sílu mu odpovědět

 

Srdce se rozběhlo jako prérijní kůň

Jen žebra jako zlatá klec

Mu nedovolí vyskočit z těla

 

Tak aspoň křičí

 

„Udělej něco !“

 

Ale co ?

Nikdy neuměla svádět

 

„Cokoliv !“

 

A ona jen kouká skrz šero v pokoji

Na křivky jeho tváře

 

A čas neúprosně běží 

A prérijní kůň zmateně buší kopytem

 

„Cokoliv !“

 

Nakonec přeci jen

Sebere odvahu

A překoná těch pár centimetrů

 

Bříšky prstu se dotýká jeho obličeje

Tak, jako si to před mnoha týdny vysnila

Tak, jako měla možnost to už jednou zažít

 

Tak, jako by se to už nikdy nemělo opakovat

 

A on

Nic nedá znát

Možná už spí

 

A možná také ne

 

Ještě pár okamžiků

Ještě chvíli ho vnímá dotekem

A pak se stáhne

A s neslyšným povzdechem

Zavře oči

 

A čeká

 

Až ji vysvobodí

 

Spánek

 

…..

 

Ve dveřích se ještě otáčím

A pohledem se loučím

 

S Planetou Malého prince

 

Tak nějak vím

 

Že jsem tu dnes naposledy

---