Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Divná

05. 04. 2002
2
0
982
Autor
šroubek

Jaké to je být jiný vím, a snad proto doufám, že se lidé změní, a že pochopí možná je to omyl a já se plácám kdo jsem a co tu vůbec chci a jak hrozně bývá svevrahům, když vědí kolik lidí bude plakat, ale oni přesto musí. Tak bývá mě, teda skoro, když vím, jak to dopadne

A přesto padám zas a zas

a nevíly jsou moji soudci

a dnové jež

zjevily se mi podezřele

ptají se, zda jsem prostřela

a já mám jenom prázdné dlaně.

Jen jako moře věčnou duši mám,

a nevěřili byste moc,

jak moře šeptá o pomoc,

jak křičí, pláče, burácí,

když o skálu ta jeho pěna

si bíle popláče

jsa rozdrcena.


Glass
14. 10. 2002
Dát tip
Možná, že bych smazal prolog - neříká mnoho a ta chyba se sebevrahy příliš přitahuje pozornost... Dílko se mi líbí, ale... proč musí být všude nějaké ale? ale veršík: a nevěřili byste moc, jak moře šeptá o pomoc, mi tam moc nesedí...asi bych nenutil dovnitř ten rým... ale jinak skrz mě plouvá jako matné vlnky na pobřeží... :o)

Amanda
07. 04. 2002
Dát tip
Pekne...

kap_Stehno
07. 04. 2002
Dát tip
jo -super ten pocit smutku z prázdnoty je jen zdání, z ničeho by Tohle nevzešlo paráda, všechno to tak nějak sedí

Jeanne
05. 04. 2002
Dát tip
smutný, pěkný, tip vzpamatuj se, usměj se, bude líp.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru