Vzhůru

V světlo je změněné zrcadlo noci
slova ven za ptáky vyletí ústy
ještě jsme hvězdami na tělech horcí
a svět je za okny z jizev a pustý.

S tikotem ubíhá můj daný čas    
Měsíční hodiny měří mi stín   
ticho se přesýpá jak písek zas
a srdce pokojné tepe jak mlýn.

Vzpomínám na tváře z ulic a dnů
čtu si v nich příběhy i čímsi mé 
milostné romány a závrať snů
v nich padlí andělé, kterými jsme.

Dívám se tebe jsi jako pole
obracím dlaněmi tvou bílou půdu
věčnosti okamžik spadený dole
létavic objetí mířící vzhůru.