LISTOPAD

Takové jarní téma:)))chicht!

Je listopad - tichý, barevný, smutný, vzdorující

A já jsem list z osiky, jenž zimou se třese a strachem,

jenž bojí se, že splyne s prachem.

S šedým prachem, který spí ti na podrážce bot,

který štípe, dusí a nemá mě rád.

Přitom vy jste kamarádi - touláte se spolu světem radosti.

A já radši s deštěm utopím se ve víru vod

než bych trávila čas s tebou, jenž vytváříš mi vrásky mladosti

na mém ubohém třesoucím se těle, jako ten list z osiky.

Jak přála bych si úsměv tvůj, jenž rozehřál by moji duši,

jak nyní přála bych si být bílou cigaretou z trafiky,

kterou alespoň chvíli držíš ve svých rukách a svých rtech.

Proč tobě i ten chladný úsměv sluší?

Proč já stále stoupám po schodech ... iluzí?

Je mi zle a hlava se mi točí,

nedokážu přestat myslet na tebe.

Horké slzy mi kanou z očí,

a vzpomínka mě zazebe.

Opravdu neumím si odepřít vidět tebe, třeba jen chvíli.

A to mě trápí, že nemám trpělivost, že dochází mi síly.

A jsem list z osiky, jenž zimou se třese a strachem,

jenž bojí se, že splyne s prachem.

S šedým prachem, který je tvůj nepřítel - stíráš si ho z polobotek.

A nezvedne mě žádný spasitel,

když odhodíš mě jako nedopalek.

Kéž byla bych dýmem v Tvých plicích a tam spala

Ty bys mě miloval - byla bych bílý kouř prchavý.

A já bych se dobrovolně vzdala.

Kéž vpila bych se ti s dýmem do vlasů a kůže,

otrávena nikotinem, který milovat tě může.

Ale bohužel jsem jen list z osiky, jenž zimou se třese a strachem,

jenž těší se až splyne s prachem.

S prachem na tvých knihách o štěstí a smíchu,

prachem, jenž leží sám s důstojným tichem,

které občas přeruší tvé vyznání,

že nebýváš rád sám

a dal bys mi nevědomky doznání,

že jsi šťasten, když tu zůstávám.

Ale ty mě stejně jednou krutě smeteš pryč

a vítr roznese mě po kraji

a já už nikdy nebudu mít klíč,

abych se k tobě znovu schovala potají.

Teď jsem jen list z osiky, jenž zimou se třese a strachem,

jenž už touží splynout s prachem,

který se ti zachytil v obočí, jak písek z tvých exotických cest ...

A já jen čekám, ty se mi směješ potměšile ...

Ať tedy už vítr svou sukni roztočí

a ve svém nekonečném díle

něžně mě k zemi doprovodí

a s úctou i stromy všechny své listy shodí - vždyť je listopad!

---