Co tak asi může dělat?

 

nic

odpočívám v pokoji

hluboko v komfortní zóně

lidské biologie

až příliš těsno mi je - tělíčku

sobecky kopu kolem sebe

opěrný bod v jámě hledám

záblesk světla

možná

teď!

volný

ve vlasech

cítím tu vůni beze snů

obklopen písmem kódu

- čárového -

sedím tu sám uprostřed oceánu

na prvních ostrůvcích vědění

a vidím další a další

v těsném sevření

moře čiré sebestřednosti

chvíli mu vzdoruji

ne!

vypadni!

na vlajkové lodi

spojit ostrovy pod mými hodnotami

zmatenými  -  tak mými nebo rodinnými?

v odrazu zrcadla přestávám vidět odpovědi

stojím tu sám a proti sobě

vytvářím a hledá soudy, které byly

potlačením skutečnosti, která být nemá

druhé já na povrch vyvěrá

magma

můj nepřítel

strach z duality

paranoia a schizofrenie

trpný rod společné duše

slepého bodu evoluce

pokojského švába

jsem to ještě já?!

je mi zle!

vlajková loď chce kotvit

na nejbližší mělčině

tam rychle zasít byliny do zemských polí

v okolí počítat beránky před spánkem

zatímco moře stále jistěji schne

s každým odlivem

nepozorovaně v dálce

koráb mi ztrouchnivěl

teď

pod neochotnýma rukama starce

tisíce vynálezů statické elektřiny 

dejte to všechno pryč!

září tak moc, že nevidím

jak slunce zapadá dotěrněji

hodnoty mých dní se obracejí v noc

konce se blíží

materiální pouť

mění se pod prostotou obav

v úmorně nutkavou touhu si existovat

věčně

jak?

nalehko cestovat

stejně ke konci ztratím vše

v době, kdy smysl nepřevýšil sex

zbytečně lituji těch zatracených let

tvůj svět nemůže být o nic lepší

ale co kdyby byl? co kdyby? 

tak neuvidíš moje děti

dospívat

já

dostal jsem vše

a roli poloboha

jak můžu chtít víc?

vždyť jsem nikdy neměl být

zábrana, blok, hranice, plot, stín ani trn

v důmyslně prokrveném systému cizích pat

prosím, buď uvolni místo ostatním

nebo žij

a smiř se s tím

---