Život není samozřejmost 2

Start motorů narušil jejich loučení. Z obřích komínů tyčících se vysoko nad mořskou hladinou, stoupala oblaka hustého dýmu. Jejich ruce se nechtěly rozpojit. Sklonil se, přivoněl k jejím dlouhým vlasům a polibkem na čelo se rozloučil.

V slzami zalitých očích se odráželo právě vycházející slunce. Pohlédli na sebe, otočil se a nerozhodným krokem vstoupil na molo. Pozorovala ho, jak se po pohupujícím můstku vzdaluje. Na palubě se naposled ohlédl, srdce se mu rozbušilo. Po chvilce zmizel v útrobách lodi.

Silný zvuk lodního klaksonu zahřměl v jinak poklidném ránu a Strathaird se vydala na svou cestu. Rodiny odplouvajících mužů a žen zůstaly nehybně stát v přístavu dokud jim nezmizeli za horizontem, jakoby doufaly, že je to špatný sen, loď se otočí a jejich milované jim přiveze zpět.

Vždy s přicházejícím dnem pozoroval vycházející slunce – to poslední, co viděl v očích své lásky, když se loučili. Když dny končily, postával sám na palubě a s výhledem na slunce nořící se do hlubin oceánu se vždy pousmál a poděkoval, že je zase o den blíže shledání se svými blízkými.

Drahá Amy, 26.1.1942 18:03

před pár hodinami jsme zakotvili v Severním Irsku. I po tolika dnech plavby neopustil většinu posádky stesk. V očích většiny je i za širokými úsměvy vidět strach u některých dokonce zoufalství. Místní jsou tady velmi zasažení událostmi, které sužují jejich kontinent. Snažím se si nepřipouštět myšlenku, že bych tě snad už nikdy nemusel spatřit. Vidět tvůj rozzářený úsměv, když společně pozorujeme klauny pobíhající na chůdách po promenádě. Nebo jen tak sedět na verandě před naším domem a poslouchat zpívající ptáky hnízdící v korunách stromů nedaleké aleje. Nosím tě v srdci a každou volnou chvíli věnuji vzpomínkám na tebe. Buď na sebe opatrná v těchto těžkých časech, nechť se brzy znovu shledáme.

S láskou

Ben

Jen těžko se dařilo myslet na svoji budoucnost, když každý den přicházely zprávy ze všech koutů světa, kolik nevinných lidí o tu svou budoucnost přišlo.
Zanedlouho byli vojáci vysláni do bojů v daleké Africe. Byli to mladí muži, kteří ještě před nedávnem žili spokojený poklidný život ve své zemi, těšili se přítomnosti svých blízkých a teď, nasazují vlastní životy za to, aby druzí mohli žít. Strach byl cítit ze všech stran. Úsměv vystřídal žal a beznaděj.

Milovaný Bene, 5.6.1942 9:54

Tvé psaní jsem obdržela před několika dny, nosím ho stále u sebe a každou volnou chvíli ho čtu, znovu a znovu. Myslím na tebe a těším se dne, kdy tě opět uvidím. Každý týden se navštěvuji s tvojí matkou. U čaje vzpomínáme a ona mi povídá o letech, kdy si ještě jako malý kluk sousedům kradl ovoce ze zahrady. Buď na sebe opatrný.

Amy

Milovaná Amy, 2.8.1945

spousta kamarádů už se domů nevrátí. Tvrdí nám, že se válka blíží ke svému konci. Věřím, že se tak stane a my opět budeme spolu. Amy, v této přetěžké zkoušce, jsem byl přítomen mnohému utrpení a bolestivým ztrátám, po celou dobu mě ale vedla touha znovu tě moci obejmout. Až se vrátím, opravím prkna na verandě aby tolik nevrzala. Za domem bychom mohli nasadit strom jako symbol nového začátku, nového života. Každý den ho budeme zalévat aby rostl a sílil. Jednoho dne se nám v horkých dnech odvděčí stínem.

Brzy na shledanou

Ben

Jeho dlouhá cesta konečně skončila. Vystoupil z vlaku na nádraží a dlouhou ulicí se vydal k hlavnímu náměstí. Cesta byla lemována z obou stran listnatými stromy, které svým zbarvením vítaly podzim. V malém květinářství na náměstí koupil prostou kytici rudých růží svázanou lýkem, přesně tu má Amy nejraději.