Vilný spěch

Usměvaví lidé

Když se na člověka v Čechách na ulici někdo usměje, neměl by podléhat optimismu, jsou to Jehovisté. Včera mi v tramvaji položili zásadní otázku: Je vše, co se děje, součást božího plánu? A protože jsem tápal, napovídali, muž i žena současně, pokyvováním hlavami, že ano, je; a abych to měl i černé na bílém, dali mi leták. Musel jsem vystoupit a ti dobří lidé mě na rozloučenou ještě přátelsky upozornili, že všichni budeme jednou souzeni, a jejich úsměvy už měly docela jinou energii. Ale i tak to jsou jediní lidé, kteří se tady na vás usmějou.  

Vilný spěch

Už se přehoupla devátá, doprava proudí ulicemi o překot. A holky spěchají ke svým tramvajím, celé udýchané a mokré, Praha je zas v prstech deště. Kdo může, sestupuje do podzemních drah. Jen přátelé vybraných erotických motivů si nenechají ujít ten vilný spěch děvčat a volí tramvaj.

Zavírací hodina

Krámky v ulicích už jsou zamčené, ještě ale bez rolet. Prodavači počítají tržby. Jako hejno hravých delfínů u hladiny moře jim mezi prsty vyplouvají a mizí a zas vyplouvají bankovky. A oni se nadechují, není jich málo. A někteří u toho kouří viržinka, a když jich je v krámku víc, poperou se. Protože jak se zpívá, „prachy ty stojej za hádku“.

Nevinní na cestách

V Londýně řidič srazil dvě desítky lidí. V televizi zdůrazňují „nevinných lidí“, čemuž příliš nerozumím. Odhaduji ale, že v Británii bude denně sražen a usmrcen podobný počet (nejspíš taky nevinných) lidí. Zvláštní zpravodajství si to ale nevyžádá. Není smrt jako smrt, některá má v médiích protekci.

Den v teroru uzavřen

Den je bezmála uzavřen. Nechyběl v něm déšť ani teror, žijeme v pokročilém věku, kdy se mísí romantika s násilím a vlastně cokoli. V televizních zprávách zvali veřejnost k otevřené rakvi kardinála a facebookem se kutálely fotky velikonočních vajíček. Teror dnes neřádil jen v Londýně, ale všude, kde to jiskří signálem.