Na konci dějin

Dopravní situace na Andělu

Někdo tu tratil zmrzlinu, v pravotočivé zatáčce na Andělu. Ráno chtěl mít sladší, tak si ji nechal natočit samotným pekařem Pavlem. Ten ale, nedbaje zásad statiky, umístil zmrzlinu do kornoutu šejdrem. Jeho nedbalost si vyžádala jednoho hladového a sedmdesát pět ušpiněných. Nehodu nikdo nešetří.

Miluje Prahu

Miluje Prahu. Alespoň to má na kabelce. Cetkou z Celetné vyslovuje svou lásku, až tak daleko zašla ve zkratce a projevu. Možná v ní má uložen obří kondom, který se večer chystá natáhnout přes všech sto místních věží. Je to konceptuální umělkyně, nebo roztoužená turistka? Počkejme do večera.

Nasává příběh, uniká

Nasává příběh. Ze čtečky. Stojí na zastávce pod kostelem sv. Ludmily a do displeje uniká okolnímu světu; svatá uniknout Tunovi s Gomonem nestihla. A jak se tam má? Je v zemi věčného ledu, princezna Katjes čekající na svého Thora s mohutným tělem a vousem? Anebo je na prérii, unesená indiány, a čeká na kovboje u kůlu? A on přijede a šťastně se vezmou v Honolulu. Prstem posune stránku, asi právě dorazil na svém mustangovi, ona se ale tváří kysele. Patrně se jí od indiánů moc nechce. 

Na konci dějin

S pusou otevřenou Japonka. Působí mírně retardovaně, ostatně jako většina turistů z celého světa. Tohle hromadné vypouštění bláznů na svobodu je rozlomením poslední pečeti Apokalypsy, poznamenal v knize Amerika Jean Baudrillard. A jak jsou tyto archaické bytosti vybaveny nejmodernější digitální technikou, nabízí se nám obraz střetu prvního s posledním, kruh se uzavírá, žijeme na konci dějin.   

První lidé

Anděl už se rozkolotal životem. Dívky se potkávají s chlapci, ženy s muži a společně odcházejí pít šťávy ze zkvašeného ovoce nebo brambor. Je jim pak dobře, lehají do stínu a mají se k sobě jako první lidé v zahradě Eden. Teprve ráno si všimnou, že jsou nazí a zřízenec celý v bílém na ně míří gumovou hadicí. Nejprve studená.