Věno

Když se manželé Novákovi vrátili ze svatební cesty, ozval se jednoho dne u jejich domu zvonek.

Petr Novák šel otevřít. Za dveřmi stál mladý muž příjemného zevnějšku a držel obálku.

„Přejete si?“

„Vy jste pan Novák?“

Petr přikývl.

„Pak se tedy hlásím do vašich služeb,“ řekl ten neznámý a podal překvapenému Petrovi obálku.

Ten četl:

„Milý Péťo, jelikož jsme si vědomi toho, že se nám za celý tvůj život nepodařilo naučit tě pořádku, a nechceme, aby tvá žena Jana trávila celé dny uklízením tvých rozházených svršků, rozhodli jsme se ti dát věnem tohoto sluhu, kterého budeme platit. Přijmi ho prosím.“