Vzpomínáš si? Včera?

věnuj to A. Babíkovi

včera

jsem poslouchal, vzpomínám si, nebo ne, ach paměti kde jsi, kde?

led z pilin, břitvy z pierc, bacha ska, maximální turbulence, termostaty kávovarů a topení

dnes už ne, jen vzpomínám si, kdy tedy? kdy jsem ho zapnul, počkej, a vypnul jsem ho vůbec?

rychle, kudy je nejblíž domů?

a to se děje neslyšně, a tak, a tak, a tak, a přece nápadně, hej

dokažte to někdo zpomalit, ne, raději ne, lekli bychom se, že nestíháme přilepovat

mouchy a med jako střely nápadů ze zápisníků slovů slov a slovů slov a slovů slov a obraz, je tady někde obraz?

včera

jsem hrál miny, golf, hokej, stolní, házenou, fotbal, a byl jsem v tom, eh, byl jsem v klubu, v klidu, v bazénu, topil jsem se

nebo spíš plaval, ano plaval a plaval jsem rád a plaval jsem dobře

dnes už ne, ale proč ne, proč ne, proč?

protože se to děje

pořád dokola

kolem své osy kůl a kolem klecí a zdí a z moudrosti sovích slov a zase slov a zlatých míčů dosti dost

vytáhnout hlavu pštrosí

krokodýlí oči a uši kočičí, ach, ty rozkošné kočičí uši na hlavách

a kde jinde taky, na vesnicích snad?

uprostřed pole lánů lán

osamníš, osamníváš, a to osamnění ve městech, kde samoty není, skoro

a všichni svatí

polibte mě

laskavě

na tváře, zručně, silně, všímavě, hlavně všímavě, nechte mi jizvy, znaky a řeč a nechte mi vše, jen vytrhejte papír

včera

hej antiko!!!!

co jsi dělala celý můj život?

promiň! promiň, že jsem nebyl doma, prosím vrať se a ozvi se zas, napiš mi a mluv ty

ale ke komu? k čemu a proč? ty, co jsi mi vzala, ne, co jsi mi vůbec dala, ne, co jsi měla, že mlčíš, jsi snad nemocná?

vystačím si, nejsi tady, ale kéž by, ach kéž by

chytala si vlaky za vlasy a najednou

antiky už není, Římu není, Nero už není a Hitler taky není a koncentrační tábory

dobyly krásné dívky s aparáty

myšlenky stáhly se do klínů, lůn a pointa zůstala s nimi, ne v nás, jen teď, teď, teď a jen teď, ale jak? co a jak?

možná příště, snad, vždyť jsme jen děti a děti chceme, a nebo chceme víc? co chceme? co vlastně chceme?

stačí

když si pomůžeme

zpět

včera

jsem ještě jedl maso, pil mléko vařil zeleninu z vody a obilí a kouřil cigarety a dělal hluk a stál a dál a opodál

teď jen sedím a jím

vlastně co jím, vždyť potravou chybím, barva hlasu a ta pěkná slova, pro krista, ale všechna ta vaše pěkná slova

hltá čas, svět, zkonzumoval

natrávil a přebral hrách, co popelky nepřebraly, nepřebraly, jen plivají a dnes už jen plivou a plivou

podívej se na to, prase, pane ministr, ano, vy, vážený

navážený, zabalený, rozprodaný, zkorumpovaný osude

jste tu ještě s námi? je tady opravdu svět ještě v pořádku?

nebo jen organizovaný bordel, zdá se mi, ne, mně už se raději nic nezdá, ano

včera

jsem toužil věci rozbíjet a chápat, ničit a znásilňovat a nikdy neopravit, špínu, dělníci, spravte to, tady, chytejte, peníze!

a to se mi zdálo

a tady taky a tady taky a tady, a tady další, a padají z nebe, když se chce, když se nám chce, žerte

vy kanibalové

co změnilo se?

obaly od tužek, toaletní papíry sílí a barevnější papírky a čokolády a barevnější pečivo a másla a obrazy bez kamer

pamatuješ si to vůbec? prožíváš to? používáš to? co používáš? vidíš to? je to ještě vůbec vidět? nezmizel jsi? kde jsi?

a optika pušek

stává se čím dál černobílou, čím dál čím dál čím dál čím dál čím

no tak už si vyber co chceš a utrať to, utrácej, než se vzpamatuješ, ten panel nesvítí, kde máš šrouby?

koupil jsi ty šrouby? tys nekoupil šrouby? budižkničemu! cos vůbec k čertu koupil?

a teď tu sedíme před něčím, co bliká a svítí a baví a baví a baví a baví a baví a baví

se to

samo

sebou

už ne jako ta slova, už ne, slova ne, ne jako v nás, ne jako to lidské teplo, základ, z peřin postele a falešné objetí slunce kast

sektářství, blokace, kryty, sirup aloe víra a extra hustý, ach tak hustý, že nevidíš, že závidíš, ale na co? a proč? víš?

nevíš

upřímně?

máme strach

včera

se zdálo být ještě fajn

ale dnes?

neslyšíme svůj hlas

---