Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDětské vztahy
Autor
Debraket
nepamatuju se
že bych se byl kdysi cítil
jako dítě
není to mrzuté?
slyšíte?
nemyslíte?
čelem? vzad, otáčím své neplynulé hodinky, přesýpací, konec, došel mi čas, a tak zas
otáčím, sleduju, otáčím zas, sleduju ještě napárkrát, pak se vypnu, jdu spát, prchám
v práci, v lavici, na židli, u strojů a pák, u monitorů a řad, někdy v posteli, v jedné, druhé, jiné
a to mě těší? a to mě těšit má? zdalipak
to není jen zástěra
v kuchyni
tak mladičká
služka, poznáváš ji, snad?
ano, vlastně, vzpomínám si
líbila ses mi
mami
tak co budeme dneska dělat?
co bude k obědu?
polovina věcí nechutná mi však, druhá polovina nuda
a co teď se mnou, naplácáš mi?
ani nápad, je to přece tvoje chyba, tys mě takhle uvařila, a nebo to sním s donucením? musím? měl bych?
nemám jistoty, co dělat
rozkaž, rozkazuj mi
ano
to je ono, díky, hotové to osvícenské krmení, sněz to
tak dělej
vařila jsem
pro hladové ptáčky, šupky zpátky do pohádky, táhni už
spokojené pěšce? tvrdohlavé věže? co dámu? nepotřebuju tě, jsem jen prostoduchý král, či krále sám
sestřeliti mám? kdy? a kam?
ano, ukážu si na něj, bezvěrec, pohan, tlusťoch, ze zásady tě odmítám, oidipe, pak šípy mých slov prorazí
lebku, pak zjistím, otče, že byl to vcelku smutný omyl
zrádče, proč si ke mně nepromluvil dřív, žádám
abys mi vrátil čas, mrtvolo
a ty druhá, v kuchyni
přestaň vzlykat
vydíráš mě
víš to
spratku
neříkej mi, co mám dělat
pomatenče, vždyť nejseš můj fotr
načež jsem se jí poprvé v životě podíval přímo do očí
že ne? ale ano, měla je, a jaké, modré, hnědé, kriste nevím, ztratil jsem se
v nich
co jsi to vůbec zač, tedy, kdo jsi, odkud jste sem přišla, z venuše snad, jak moc vás mám uznávat?
ach nebe
dotyky, které znám od mé nejbližší, a víš ty co?
nejsou tvé, neznám tě, proč jsou tak pravé, nepřestávej, nejsi moje, nejsi, a nikdy nebudeš, a víš ty co?
já už tě ani nechci
nenadávej mi
nejsi moje matka, nejsi
běž se schovat do kouta, malá, ubrečená lež, tak běž, běž
proboha, ani nápad, počkej
ještě chvíli, prosím
cože po tobě vlastně chci?
nevím
nic
asi
možná
mi ale stačí
aby jsi chtěla ty