Vzpomínka

Když jsem poprvé řekla: \"Miluji Tě!\",

kolem prolétlo babí léto

I pavouček cestovníček mě dávno opustil

a tak, jako i léto odešlo bez rozloučení,

ubyly jen slzy na skle,

co skrývá déšť podzimní

Stojím tu nahá a proud vody

bičuje mou nahou kůži

Snažím se očistit, smýt ze sebe

všechnu špínu a bolest,

tolik toužím utéct

Utíkám před sebou a zdá se,

že cesta je nekonečná

Opouštím svou tělesnou schránku,

má duše pluje časoprostorem,

jsem tak lehká, lehoučká ...

A najednou propast, neumím zastavit,

padám stále hlouběji, do hlubin bez konce,

nedokážu se z ní vymanit

Ta bolest mě ztahuje stále zpátky

Tak proč na něj nemohu zapomenout ...?