Ještěrův služebník

Na kraji propasti,

kde se zem tajně otvírá,

je přízrak

nebo všepohlcující tma.

Tam člověk sestoupí

na nejhlubší dno –

je to jako klesat ulicí,

když noc mění jméno.

 

Jiskrami očí

zapalovat pochodně

a jít,

když ze stěn visí lži,

volně opadávají

a podlaha je nebezpečně kluzká - na znamení úrazu.

 

Podsvětní říše ilustrovaná králem plazů.

 

Kdysi dávno

plazil se u vrcholu.

Nyní je nebeská brána v šeru,

kam nedohlédnu.

 

Cítím jeho pohled,

vnímám pohyb drápů

navzdory tichu.

Blíží se,

už nemůže ignorovat

chuť strachu

na hbitém jazyku.

Smrt v hotovosti.

 

Je šedý a starý,

naslouchá melodii burácení

srdečních chlopní.

Vibrace mezi prsty.

Vlhkost a špína snímá otisky.

 

Chladný vítr mysticky vříská,

zalézá pod kůži,

bodá do slabin

a rezonuje jako nůž.

 

Chodby se kříží,

jak dlouho bloudím tmou?

A kráčím přes stopy

které rozpláčou?

 

Pokud je srdce nedotčené,

vrátí se zpět.

 

Náhlý záblesk ještěřího oka.

Začíná mnou chvět

magie šupinatého plaza,

otroka svého trůnu.

 

Temnota jeho zornic mě obklopuje,

nemůžu víc vzdorovat.

Zůstanu sloužit velikosti.

Navždy sám

jako součást Jeho Velebnosti.

---