Zpumprdlíkovanej

Zpumprdlíkovanej:

 

(Jako prolog poslouží nahodilé hospodské výkřiky

a důvěrně známá filosofická psychologie.)

 

Mám hotovej a natřenej

spodek

a teď ještě ty trubky okolo.

-Hoď tam tu lopatu,

ať je rachot!

Pak se před námi zhmotnila

velká černá skvrna

ze sójový omáčky.

-Hele, krychle z cihel!

Tak zrychli, chci HELL!

 

(Existují otázky, na který

není jasná odpověď.

Třeba jako - Odkud pocházíme?

Co to má kurva bejt?

a nebo - Kdy se vrátíš domů?

Né všechno je tak jednoznačný

jako dát si ještě jedno.)

_________________________________________________________

 

I.

 

To jsou zase stavy!

To když vedle sebe máš

kybernetickej mozek

kterej bez přestání kalkuluje

a mrmlá souřadnice

a celej večer lejete

s neznámýma lidma

a všude je to samej

zkrachovalej

finanční

poradce.

 

-A všechno je tak nápasný!

 

Ráno ti nezbývá než

namáznout si oschlej plátek chleba

(mluviti stříbro, mazati chleba),

kouskem střepu

ze svý makovice,

vláčnou rybou

která je zaručeně po „záruce“

(zkrátka už prošla,

ani se neohlídla),

a jít si konečně lehnout!

 

II.

 

V hubě máš jak v domově důchodců,

ale stejně se cítíš blaženě.

 

Joo! To jsou přesně ty „rána“

kdy tě polední slunce

šťourá prstama do očí,

protože si už neměl sílu

zatáhnout rolety,

asi tak jako ty

nasekaný mříže na svým lístku,

a záclony pořád ještě nejsou

tak zaprášený

jako tvý hadry, když se ze svý milý

nalejvárny vyplazíš po břiše

a domů lezeš po pěti

se sekerou v hlavě

a snažíš se co nejrychleji

dostat alespoň za roh činžáku,

aby tě nezmerčili měšťáci.

 

Jooó! To jsou přesně ty dny

kde se i se štěrkem

v zubech cejtíš jako Pán

a oči máš kalnější,

než ocel

a vize jak Tesla,

než začneš

střízlivět

a zjistíš, že máš v pokoji

válečný oběti

v podobě hospodskýho

slunečníku a

přepsanýho výstražnýho štítku

POZOR PROCHÁZÍTE MRAVENIŠTĚM a

u postele ti trucuje kachna

s šavlí jako bič.

 

 

 

---