Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTEROR
Autor
Amale
VERŠ
ERROR
SIGNÁL OSPALÝM (KO)LEBKÁM
ZKRAT V PROGRAMU ZABĚHLÉM:
BLÍŽÍ SE TEROR LÁSKY
POTEČOU ŘEKY V ČERNÉM
SRDCE SE V RUDÉM ROZTLUČE O LED
SMRT VZEPNE RUCE K NÁM
A PAK NA ŠPIČCE JEHLY
ZAKŘÍČÍ NAPOSLED
JAK KŘIČÍ ČLOVĚK
KDYŽ JE V HORÁCH SÁM.
5 názorů
Problém je, že lidi jsou stále stejní v tom, že nevěří, že jsou smrtelní. To je příčina toho, že jsou stále stejní.
Jen díky uvědomění své smrti mohou být jiní, ale je jim to jedno. Neudělají si na smrt čas, ale smrt si udělá čas na ně. Dříve nebo později.
Podle mne je toto teror každého, kdo věří, že tomu tak není. A proto má tak povrchní cítění. Nevnímá ani život, ani smrt. Nevnímá, jak se ta chvíle blíží.
Je trochu zavádějící mluvit o celém lidstvu.
Zdá se, že v té blahobytnější jeho části opravdu panuje nedostatek soucitu s jinými. Lidi se prohánějí po drahách rychlocitů, aby se nemuseli moc duševně namáhat. Nemají chuť si na to udělat čas.
A v té druhé části, co postupně umírá hlady, toho soucitu také moc není - nemají totiž sílu, jak se snaží přežít.
Nemyslím si ale, že lidi jsou teď horší nebo lepší než dřív - před sto, dvě stě, tři sta lety. Jsou furt stejní. Problém je, že aspoň někteří mají možnost být lepší, ale nejsou. Je jim to jedno.
Jsou prý přesné představy o tom, jak lidstvo pohltí demence. Nedivím se, místo svobody jej vzrušuje násilí a pohání sebestřednost.
Zakřič naposled!
s tichým veršem sen svůj
láskohled.
člověk je v horách sám
co v nitru
to v ruce
ke štítům velí srdce.
Než by dole ztvrd,
jde k vrcholu
a za ním rádce...
jeho smrt