Přemysl oráč

Na naší zahradě bydlí krtek.

Úplně jistě to nevím, protože jsem ho ještě nikdy neviděl, ale psí hromádky vypadají přeci jen trochu jinak. Náš krtek se jmenuje Přemysl. Orání mu jde skvěle, zvládne to sám, na vláčení zřejmě potřebuje nějakého vola. A toho mu dělám já.

Krtek orá v noci, vůl vláčí ve dne. Nejspíš si oba říkáme, kdy to toho druhého přestane bavit. Ale nikdo z nás není moudřejší, aby ustoupil. Přemysl je zřejmě pedant, tvoří hromádky stále na stejných místech. Když se někdy stane, že zapomenu jeho (tv)orbu srovnat se zemí, prostě na původní hromádce vybuduje ještě jednu, o patro vyšší.

Naše vzájemné hašteření končí až s podzimem, kdy se Přemysl ukládá k zimnímu spánku. Možná se mu za dlouhých zimních večerů zdá sen, v kterém mu nikdo nerozhrnuje jeho umělecká díla, možná že dokonce touží po tom, aby se jeho kopečky staly přírodní rezervací.

Třeba mu někdy tenhle sen splním a vyhlásím na naší zahradě chráněnou krajinnou oblast. Krtkonoše.