Mistři vysokých sklizní

Mistři vysokých sklizní

Obvykle v tento čas přijížděli ze sovětských kolchozů do českých družstev mistři vysokých sklizní. A vedli přednášky, třeba na téma „masáž vemene před dojením“. Jistě se nevraceli do Moskvy týž den, a tak po malém pohoštění, které jim s láskou uchystali místní, odcházeli do hotelových pokojů. Možná neodcházeli sami, doprovázeni ženami vedenými zájmem o názornou ukázku probírané látky. 

Proměnění na trávníků Žlutých lázní

Své obří tělo zahalila do strakatého ručníku. Prochází pláží těžkým krokem, jako by chtěla otřást vírou v křehkost ženství. Chce podtrhnout: na tomto světě není žádný happy end! A muži se neklidně otáčejí a v jediném okamžiku zůstávají docela proměnění.

Nesnesitelná tíha tělesnosti

Nesnesitelná tíha tělesnosti, chtělo by se tady na podolské pláži přepsat metaforu Milana Kundery. Sedí proti sobě dvě ženské a povídají si. Rozhovor vedou přes ohromná svěšená prsa, tmavě hnědá od slunce. Míří s nimi na sebe jako dva vojáci unavení válkou. Spíše než jejich banální řeči podstatná je mlčenlivá výměna jejich nahých těl. V těch prsou je celá kronika života: vznikaly, zprvu všímány jen zvrhlými strýčky, teprve později vkládány do netrpělivých dlaní kamarádů. Kolik asi kojily dětí? Zasliněné musily přijímat lačně rozchlípená ústa mužů. Natírané nočními krémy nakonec podlehly času. Ne tak docela, jsou tady a i když bez řečí, těžkopádně a unaveně vyprávějí.  

Zdena, Regina i Maruška

Byl to prý lakomec. „Jednou mi koupil zmrzlinu a tvářil se jak šťovík.“ Dvě ženské na vedlejší dece si hlasitě vyprávějí o nápadnicích, a je to povídání jako z rádia. Zdena, Regina a Maruška, jmenuje druhá zástup přítelkyň, které taky znaly Honzu. Jestli musel koupit zmrzlinu každé, dává jeho výraz smysl.