Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePlné prázdno
Autor
Kkira
Plné prádzno
Červená, oranžová, žlutá, zelená, azurová, modrá, nachová. Co je to?
Já vidím, ale vidím to skutečně? A jestli ano, jestli je to, co vidím skutečné, proč tohle vidím?
Vidím bolest, tváří se rudě a tančí s ohněm.
Vidím bytí všeho světa, pláču.
Vidím ticho hranic, rezonuje ve mně.
Vidím to. Vidím to všechno a nevidím nic.
Sladká, slaná, hořká, kyselá. Dokážu chutnat chutě?
Chutnám prach, pod koly a černými pochody.
Chutnám písek osamělých moří.
Chutnám pot z dlaní, co svírají nože.
Chutnám pach, který kosa nese.
Dokážu rozeznávat vůně. Dokážu rozeznávat vůně?
Cítím vzdálenosti všech možných cest.
Cítím možnou útěchu v nekonečnu.
Cítím strach ze zapomnění.
Cítím jasnou zář z očištění.
Slyším. Jak bych neslyšel.
Slyším slzy, jak boří hráze.
Slyším sirky, jak pálí mosty.
Slyším provazy, jak utahují uzly.
Slyším slova, která nebyla pronesena.
Přes to všechno, necítím hmatem. Nemám tělo. Nejde to.
Ale i tak. „Věř“
2 názory
Je to hezké, jakoby se to zrychlovalo ale v závěru jako když utne, se to zase zpomalí. :). T.
Po celou dobu si říkám, že je to jen takové subjektivní zamyšlení nad smysly, poslední odstavec a poslední věta tomu ovšem dávají úplně jiný rozměr, který ovšem zrovna mně nepřísluší hodnotit. Snad jen že "mile překvapilo".